Z tohoto hlediska jsou nevhodné papírové a umělé květiny, které se v moderní době na hrobech čím dál více objevují jakožto důkaz o ztrátě povědomí o původním významu této tradice. Viz. wikipedie
    V pojetí Církve československé husitské není vzpomínková bohoslužba orientována na rozdíl od mše Církve římskokatolické na modlitby za mrtvé. Má jít o důstojnou vzpomínku na ty, co nás předešli na své životní pouti a na které s láskou myslíme, neboť Nebe i Země pominou, ale Boží slovo přetrvá věčně (Mt 24:35; Mk 13:31; Lk 21:33) stejně jako nezanikne láska mezi sesnulým a pozůstalým. "Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle." (1J 4:12)
Z toho vyplývá důraz husitských sborů na to, že hrobem život nekončí. "Jaký bude mít prospěch člověk, získá-li celý svět, ale život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." (Mt 16, 24-27)
    Jak vidno, vzpomínky na zemřelé nemají být jakousi výpomocí v očistci, který reformace odmítla, ale má upozornit na nutnost rozhodnout se pro Krista ještě v naší dočasnosti. Vyznáváme, že království Nebeské se zde na zemi začíná a v Nebi své naplnění má.
Ačkoli se to zdá kruté, je třeba zdůraznit, že ne každý vejde po fyzické smrti do ráje. Ale těm věrným, kterým se to podařilo, patří naše úcta, neboť je psáno: "Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jsou s nimi. Amen." (Zj 14:13)
    Na dušičky navazuje církevní svátek všech svatých. Podle Církve československé husitské jsou svatí všichni ti, kteří vejdou do Nebe, tedy může to být každý upřímný věřící. Kristus nám říká: "A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky." (Jan 11:26)
Závěrem bych chtěl povzbudit všechny vzpomínající na své drahé zesnulé, že zůstanou-li v Kristu, není důvod k zármutku, neboť mají naději na věčné setkání se svými nejdražšími, až se též ocitnou v náruči Boží v nebeské blaženosti. To, co přijde po životě mnohokráte překoná naše očekávání a bude to neskonale nádhernější a lepší.
    Zůstávejme věrni Hospodinu jako naši předci, kteří náš často přivedli k víře a kteří se zasloužili o to, aby se zvěst o našem spasení (záchraně) uchovala až do dnešních dnů. Amen.

Husův sbor CČSH Peruc