Přinášíme 2.díl historie Lounské hudební scény od Péti Nechutné. Pokračujeme druhou částí I.kapitoly, pojednávající o jejích nestorech. Po Paraletu je to Beruška.

1. 2. Beruška

Celá tato kapitola byla napsána s přispěním informací z rozhovoru se Stanislavem Křivánkem a díky zápiskům týkajícím se počátků tohoto uskupení, které napsal společně s ostatními členy hudební skupiny Beruška.

1. 2. 1. Styrax

V červnu roku 1988 založila skupina muzikantů metalovou kapelu Styrax a jejími původními členy byli: zpívající Pavel Beran, Josef Malý hrající na kytaru, Tomáš Janoušek bubnující na bicí a Jan Hlaváč hrající na baskytaru. V prosinci roku 1992 odešel z této skupiny Pavel Beran a ve stejné době přišel do tohoto uskupení kytarista Vladimír Vollkmann, který začal psát pro Styrax písně. Od roku 1992 do roku 1995 se v této kapele vystřídalo několik zpěváků a zpěvaček, ale tito hudebníci koncertovali poměrně zřídka.

V roce 1995 vystřídal muzikant Zdeněk Klumpar baskytaristu Jana Hlaváče. Na konci tohoto roku odešel Josef Malý do ústecké formace Dlažební Kostka a kapela Styrax se přejmenovala na Lady Bird. V tomto uskupení působila jako zpěvačka tenoristka Eva, jejíž příjmení si už nikdo s hudebníků nepamatuje, která odešla v roce 1997. Ve stejném roce odešel Zdeněk Klumpar a jeho místo bylo zaplněno baskytaristou Pavlem Mráčkem.

1. 2. 2. Beruška

V roce 1997 se k tomuto uskupení přidal zpěvák Petr Blail a v této době si kapela dala dětské české jméno Beruška. Toto hudební uskupení se svým repertoárem zaměřilo na rock s metalovými prvky a postupem času se z této skupiny stala bigbítová kapela. 9. října 1999 měla skupina Beruška koncert v Chomutově společně se skupinou Paralet, kde elektrický výboj ze zkratu na mikrofonu způsobil zranění Stanislavovi Křivánkovi z Paraletu. Krátce po tomto zážitku začal zmíněný hudebník s Beruškou spolupracovat.

Stanislav Křivánek doplnil příhodu popsanou v předchozí kapitole Miroslavem Blažkem:

„Když jsem se probudil, vyběhl jsem ven a tam mi teprve došlo, že máme koncert a tak jsem se vrátil dovnitř. Všichni byli moc rádi, že se nic nestalo, majitel vyndal basu šampaňského a oslavovalo se. Měl jsem z toho zkratu vypálené struny na ruce a nemohl jsem usnout. V pondělí jsem si zašel k doktorce a poté jsem spal až do úterního odpoledne. Když jsem vstal, vzal jsem vadasku a sekeru a šel jsem na zkušebnu, abych přeměřil všechny zásuvky a kabely. Pokud byl některý kabel vadný, přeseknul jsem ho sekyrou a kluci, kteří se právě scházeli na zkoušku od šesti, si mysleli, že mi přeskočilo. Od tohoto okamžiku mi začali říkat Vadaska.“

Ve stejné době se psychicky zhroutil zpěvák Petr Blail a následujícího roku jej nahradil Stanislav Křivánek, hrající současně na foukací harmoniku. Zanedlouho začal hrát také na kytaru a vnesl do této kapely bluesové rytmy. V této době se začala zmíněná hudební skupina věnovat také písním převzatým. Na počátku roku 2003 se do Berušky vrátil Josef Malý a několik měsíců hrály v tomto uskupení tři elektrické kytary.

Na podzim vážně onemocněl Vladimír Vollkmann a až do poloviny roku 2004 kapela nevystupovala. V létě odehráli tito muzikanti ještě v plné sestavě velmi dobrý koncert na festivalu v Holandech u České Lípy, ale zdraví Vladimíra Volkmana toto napětí neuneslo a druhého dne odešel ze skupiny.

V roce 2006 po odehrání koncertu na Lounském letním vábení oznámil Pavel Mráček svůj odchod z kapely. Na této akci se tito hudebníci setkali s bývalým spoluhráčem Zdeňkem Klumparem, který se k Berušce opět přidal a hraje zde dodnes.

O rok později natočila tato hudební skupina písně: Vypadnu z Loun a Vyrazíme na mamuty. V současnosti zkouší tito hudebníci jednou týdně v prostorách skladů Praga music centrum, koncertují jednou měsíčně a přes léto dvakrát do měsíce.

Stanislav Křivánek zastává názor, že by jejich koncerty měly trvat dvě hodiny, aby mohli hudebníci navázat kontakt s lidmi a mohla vzniknout správná atmosféra. Po takovýchto koncertech si někteří návštěvníci přijdou popovídat s kapelou a není kam spěchat. Z těchto důvodů panují v Berušce někdy neshody, protože ostatní členové mají rádi koncerty, kde hrají pouze hodinu.

Kromě vlastních písní hrají také jazzové standarty 60. a 70. let. Repertoár této hudební skupiny obsahuje 45 písní, a proto jsou vždy schopni vybírat písně podle prostředí, ve kterém hrají. Několikrát vystupovali ve věznici, a když vystoupili poprvé, chtěli zahrát tanečnější hudbu, aby měli vězni povyražení. Netušili, že musí všichni poslouchat vsedě. Poté, co se někteří posluchači neudrželi a začali tančit, přiběhli dozorci a všichni si museli opět sednout. Od té doby vybírají na tyto koncerty klidnější písně, aby vše probíhalo bez problémů. Mnoho koncertů zahajují tito muzikanti písní Včelička (Honey Bee) od Toma Pettyho.

Texty a hudbu k písním vymýšlí Josef Malý a Stanislav Křivánek. Josef Malý přináší většinou polotovary, na kterých všichni společně pracují, zatímco Stanislav Křivánek přináší písně téměř hotové a má přesnější představu o tom, jak bude píseň vypadat.

Pokračování příště (Lounský underground).