You are here:
| Žafest sobotní v roce 2010 |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 03 září 2010 | |
|
Jak jsem psal minule, polovina srpna již čtvrtý rok pro mne znamená festiválek OS Bekadilkos. Moc jsme si užili páteční program v rytmu SKA a reggae. Ulehl jsem do svého stařičkého Formana a začalo pršet.  Ráno slyším odbíjet zvony, asi sedmá a stále prší, tak se ještě otočím a pokračuji. Po chvíli se vzbudím, je po dešti a tak je čas vstávat. Podívám se na mobil a ejhle ! , 11 hodin 10 minut. Dal jsem si v cukrárně kafičko a šel mezi maskovací sítě s napětím, co nás čeká. Pořadatelé čerpali novou energii v růžovém šumivém nápoji a ve výtvarném stanu se již mísily barvy. Sobota začínává divadlem, ale letos to byla trochu změna. Hičhaikum projekt nám přinesl zhudebněné vlastní verše. A byly moc pěkné. Kdo se nechal unést verši podbarvenými hudbou si určitě užíval. Já slyšel Kunderu, Mikuláška, Hraběte a snad i další úžasné básníky, kteří určitě Jana Kunzeho, protagonistu této performace, v jeho tvorbě ovlivnili. Bylo nás v lovosickém parku zatím málo, ale určitě nikdo nelitoval poledního posezení na Žafestu.  O další kapele netřeba moc psát, lounský kluky a jejich Joe Purple sleduji od jejich vzniku a jsou čím dál lepší. Stehlíci a Myshak, výborní muzikanti a šoumen Brzda všemu dává až komicko-pohybový náboj. U výtvarníků předvádí Míra čínskou malbu, barví se trička, někdo si jde zahrát fotbálek a na podiu se připravila další kapela Fidibus. A opět dva bráchové Q a velká show. Tentokráte však ve stylu funky. Bratrské holé hlavy se lesknou v odpoledním slunci, zpívající hrabě Q je navíc vystrojen v až absurdním hávu. Kapela i množící se publikum odpoledně relaxovali. Nastává další přestavba a já se šel podívat k plnému Labi. Od Ústí právě pod Lovošem připlouvala PORTA BOHEMICA 2, u nás nikdo nenastupoval a tak po chvíli mizela za chemičkou. Vracím se kolem stanů kamarádů a program pokračuje.  Připravena je hodně pohodová partička Timudej, která nám předvedla vše od balkánskejch rytmů, až po reggae a SKA. Velký příjemný požitek ještě doplnila malá tanečnice. Mamince utekla tuším Anička (možná se jmenovala jinak), roztančila se na forbíně a vyzvala k tanci i zpěváka Pavla. Výborné oživení, ale maminka malou umělkyni po chvíli stáhla. Důsledkem byly slzičky, ty ale brzo oschly a Anička se objevila roztančená v prvé řadě pod podiem. Poslední výstřel nebyl poslední kapelou, ale tak trochu uzavíral lovosické odpoledne. Funky, posilněné akordeonem mělo osobitý zvuk a určitě se připojilo k rozjetému Žafestu.
FOTO - sobotní odpoledne.  Blížil se večer a nás čekaly ještě čtyři kapely. Prvý byl v poslední době hodně známý, hraje se i v rádiu, Xindl X & kapela. Jeho příjemný a do určité míry melodický hip-hop se moc dobře púoslouchá a dá se na něj i příjemně podupávat. Zazněl samozřejmě i snad nejznámější Dysgrafik. Než Xindl X dozpíval, tak se nám setmělo. Počasí drželo, bylo sice chladněji, ale hlavně nepršelo! Další kapela je zařazena do přihrádky world music a já se na základě jejího názvu Gulo Čar očekával příjemnou romskou hudbu. I když mezi šleny kapelybyli rómští muzikanti, včetně úžasné zpěvačky Ireny Horvátové, hudba tak typická nebyla. Motivy cikánských písní a snad i texty sice ano, ale vše ostatní bylo více funky a popové. Ale určitě výborně zahrané brněnskou Sladkou trávou (mísou), jak lze název kapely přeložit.  Ve výtvarném stanu ještě vznikala poslední dílka, ale komise již připravovala vyhodnocení soutěže. Odpovědně prohlížela všechny podepsané výtvory a vybrala v jednotlivých kategoriích ta nejlepší. O přestávce a přípravě další kapely pozvala nejúspěšnější výtvarníky na podium, ukázala jejich kresby a odměnila malou, většinou tekutou odměnou. Ne odměna, ale možnost si sám něco na Žafestu vytvořit je také to, co nás do Lovosic táhne. Woita a jeho kamarádi nás vždy přivítají, poradí a pomohou a tak se mnozí k výtvarnému umění dostanou opět poprvé od ukončení školy.  Již vloni v Lovosicích vystupoval s velkým úspěchem drážďanský Marracash Orchestra, který často v Česku vystupuje. Pořadatelé ho tedy pozvali i letos. Parta muzikantů hraje s ohromným nadšením a v Německu neskutečnou živelností a dokáže strhnout své posluchače. Blížila se již půlnoc, my jsme už byli unavení a prochladlí, ale i tak nás halvně dva vymódění lídři kapaly dokázali oslovit. Jen se mi zdálo vystoupení přátel z Drážďan trochu dlouhé (to ale asi bylo tím pozdním časem). Následující přestávku vyplnil opět ohnivý muž ze svou světelnou show. A je tu poslední a nejvzdálenější zpěvák Žafestu. Až z Konga k nám přijel Kalanda Kititi, který se již pohybuje na naší scéně 10 let a spolupracuje s našimi hudebníky. Své vlastní písničky hraje se současnou kapelou, složenou z muzikantů z mnoha zemí světa. Originální africké - konžské rytmy, obohacené o zkušenosti z evropské scény jsou world taneční. Při podupávání po vyšlapaném trávníku jsem si skutečně připadal jako jeden z členů afrického kmene, který se tancem nejen baví, ale umocňuje v něm obrovskou symboliku staletého vědomí svých předků. Nádherný závěr Žafestu 2010, za který patří organizátorům z OS Bekadilkos velký dík. Tentokráte jsem se jel vyspat domů s přesvědčením, že zde ani za rok, již coby důchodce, nesmím chybět. FOTO - sobtotní večer. |
| < Předch. | Další > |
|---|
