Ptáte se kde? I moje Strana přátel piva Louny pořádala již potřatřicáté populární Pochod života. A já ho poprvé absolvoval celý po svých (před tím jen na Jawičce).

    V sobotu ráno jsem vstal v 8, abych byl v půl desáté na zastávce ČD Louny - střed a odjel s desítkami dalších do Domoušic. Zde je tradiční start v celém Česku, ale i za hranicemi, známého Pochodu života.  Zaregistroval jsem se spolu s dalšími 155 u Dany a Pavlíny a nafotil připravené týmy u transparentu letošního sponzora akce pivovaru Rohozec (Louny nám ukrad Heineken -  chemička na výrobu nápoje, kterému také říkají pivo). Rohozecké pivo zde čepovala pojízdná pípa a fronta na tento skvělý nápoj byla nekonečná. Protože jsem přesně neznal trasu, vydal jsem se do prvých kilometrů s Petrem H., výšlap v lese pod Pravdou byl příjemný a po chvíli jsme dorazili do Pnětluk. Zde byla prvá občerstvovna s gulášem a pivem. Krátké zastavení, odmítl jsem upřímnou nabídku předsedy SPPL Jardy Helšuse ke svezení autem a sám pokračuji do Konětop. U Pučků se koná festiválek, večer zde bylo country a v den pochodu zazní večer hlavně punk. Dal jsem si u kamaráda Míry gulášek a pivko (tentokráte rakovnického Bakaláře) a vydal se na další km.
      Na konci Konětop mne dohonil opět Petr a tak jsme kolem Hřivického nádraží spolu s mnoha dalšími došli do tamní hospody. Je znát, že je Petr o nějaký rod mlsdší, měl jsem mu co stačit. Na další km jsem se přidal k Vejrům, klidnější rodinné partě mých kamarádů. Spolu jsme došli do Touchovic, kam mezi tím dorazila opět pojízdná pípa s rohozeckým Skalákem. Příjemné posezení u rybníka, jeden bramborák a pivečko a jdeme dál. Čeká nás Opočno a další příjemná hospoda, opět u rybníka. Chtěl jsem navšívit mého příbuzného Jardu R., místního starostu, ale nebyl doma. Z Opočna pocházela moje milá babička. Takže teď již jen kafe (z Loun musím jet autem) a podél Hasiny míříme dál. V Jimlíně se Vejrové stavili u známého, osvěžili se ledovým nápojem a kolem dalšího rybníka, v němž se zrdcadlí Nová Hrada jsme došli do jimlínské osvěžovny. Tu jsem vůbec neznal. Je zde opět příjemné posezení. Parta spořádala několik utopenců a společně ukrajujeme další kilometry z Pochodu života. I v Zeměchách je hospoda u rybníka, jak sjou krásné a malebné tyto vesnice lounského Podlesí. Navíc zde mají sraz i kamarádi motorkáři, Já mám ale dnes Jawičku doma. Krátce jsme se stavili u další zeměšské hospodu u Sokolovny a míříme na nejnepříjemnější část trasy, před kterou mě kde kdo varoval. Je to skutečně dálka mezi poli, ale ne nepřekonatelná. Nohy sice začínají bolet, ale pořád jdou. Došli jsme k lávce přes obchvat a zde nás čeká poslední možnost zabodovat a dát si Rohozec, opět u pojízdné pípy. Já však piji pouze limonádu.
     Za lávkou jsme zamířili k vodárně a kolem Domova důchodců dolů k letnímu cvičišti. Před Ájou nás čekala opět Dana, tentokráte s Mírou a vyhodnocují naše kontrolní lístky. Mám sice jen 3 piva (úděl nás řidičů), ale jsem v cíli a kalsifikován! K našemu překvapení jsme zjistili, že jsme téměř mezi prvými, pře námi došlo jen asi 20 pěšáků. Nakonec jsme zjistili,že nás z Domoušic vyšlo téměř 200.  Já ještě asi hodinku čekám, fotím další příchozí o po zdolání trasy Jirkou H. a těžce zraněným Mírou J. (spadl pár metrů před cílem s betonových schodů) se s kamarády loučím a odjíždím domů. Jsem moc spokojený, že jsem po letech vynechal tardiční perucké focení pouťových akcí a užil si Pochodu života mezi mnoha starými i novými kamarády. V půl devátý dávám nohy pod sprchu a je mi příjemně.
    Jarda byl čílý a již v neděli jsou výsledky na webu Strany přátel piva Louny. Zjistiljsem, že nás došlo 126 a já se svými pouhými 3 půllitry skončil na děleném, 120.-122. místě. Zvítězil Oskar z Loun (Notor Boys) s 32 pivečkami. Mezi týmy zvítězili Brňáci, říkající si Přátelé veselého červeného kolečka. Další výsledky si můžete prohlédnout na již zmíněných stránkách SPPL.
   Za rok budu mít těžké rozhodování, perucká pouť nebo Pochod života? Ale to je ještě daleko.

FOTO Pochod života

Diskuze