Přátelé kolem lounské kapely Paralet připravují během roku několik akcí s nádechem recese, třeba jarní narozky s hrůzostršnou stezkou odvahy, Břinkání atd. Nyní starší z Bratří Mašků připravil Podolskou rallye, kam pozval všechny kamarády.

    Pavel se před nedávnem odstěhoval z rodných Loun do malé vísky Vrbice (součást Mšeného Lázní) a po zakotvení pozval do své chaloupky partu kamarádů k odvážnému zápolení. Kolem ní totiž vede prudký kopec, úzká ulička s rozbitým povrchem z kočičích hlav, se dvěmi zatáčkami (ta druhá na hrázi zeleného rybníčka). Ideální místo pro motoristický sport bez motoru. Vyzval nás teda ke zhotovení vozítek bez pohonné jednotky a k závodění v jízdě z kopce. Nakonec kostitřesnou minikáru vyrobil Petr M. a změnou pravidel měli všichni jet na ní. Seznámení s tratí, rozprava, jako na každám správném motoristickém zápolení a již se mohlo začít.
     Pavel (dva dny před tím mu operovali kýlu) si stoupl na start a přiděloval body za výbavu a další kritéria a Jana měřila dole výsledný čas. Prvého vytáhlo doprovodné vozidlo - čtyřkolka souseda - dalšího souseda Tomáše, který se po chvíli spustil z prudkého kopce. Zpoměl jsem, že jízda byla asi v půli zpestřena přezetím kelímku s vodou a jeho dovezení v co nejplnějším stavu do cíle. Zapoměl na to i Tomáš a tak dolů dojel rychle, ale se ztrátou bodů. Druhý jel Mirel (Plazík ml.), po něm Mašek, Richard a byl na řadě Jarda. Ale ten si s Petrou připravil vlastní vozidlo. Jako správný generál vyvezl na start tank T34 a dvojčlenná posádky v patřičném oblečení se vydala na trať jízdy. Byli sice pomalejší, ale určitě nejoriginálnější. Na trať se vydávali další a i já, přes své původní rozhodnutí neriskovat svoje staré kosti, jsem si vzpomenul na své závodění v rallyech v 80.letech a zazávodil jsem si také. Vozítko již mělo prakticky pouze jednu brzdu, ta druhá se po čtvrté jízdě utrhla, nemělo zrcátko, kapotáž a zbytek karoserie byl svázán motouzem, též SPZ byla poškozena. Přesto jem za stálého přibrzďování jednoho kola dojel až dolu. Po mě jel ještě Jarda a děti, za doprovodu rodičů a Pavel se mohl ujmout počítání výsledků.
    Nebylo to jednoduché, navíc rekové na druhém a třetím místě dosáhli stejného počtu bodů. Petr Mašek s Richardem se museli rozstřelit a Pavel to udělal jako v Kufru. Podle pantonimy museli za 2 minuty poznat co nejvíc řemesel. Petr uhodl 3, Richardovi se podařili pouze 2. Bylo rozhodnuto. Vítěz byl ale jasný, stal se jím Zbynďa. Pavel začal vyhlašovat od 11. místa, byl jsem překvapen svým 7. ale na stupně vítězů si vylezli prví tři. Každý dostal medaili, cenu a vítěz i putovní pohár. Maškův lázeňský pohár velmi připomínal nemocničního bažanta. Naplnil se šampáněm a to stříkalo na stupních jako při F1.
    Závod se vydařil, všichni dojeli zdrávi a hlavně se moc bavili. No a co musí následovat po takovém klání? Příjemné společné posezení, grilování (šéfkuchař Jarda dobře otáčel masíčko), chlazená jedenáctka a zpěv při třech kytarách. Já se vydal domů s Petrou a Jardou před 9. hodinou, zbylí asi pařili do rána.
    1. Podolská rallye je za námi a asi nás čeká již 4. Břinkání. Těšíme se.

Rallye FOTO 

Diskuze