S Karlem jsme trochu zapracovali, vyjednali návštěvu školy i hospůdku k posezení. Já rozeslal e-maily i drahé dopisy a tak se o srazu snad dozvěděli všichni (25 maturantů 1970 i těch, kteří nás dohnali o chvíli později). Tři kluci se omluvili (práce a rodina) další dva nepřišli ještě nikdy a dvěma to asi nevyšlo. Ale účast 18-ti byla vyšší než minule (16). Jen nám letos chyběl pan profesor Pitter a jeho žena, on už nepřijde nikdy. Přesto s námi byl v našich vzpomínkách. Rádi jsme uvítali naše dvě kočičky, Broňu a Evu.
     V půl druhé jsme stáli před průmkou a výborný průvodce, vedoucí dílen a jak jsme zjistili náš bažant (1972) nám zasvěceně předvedl mnoho zajímavého, nového i toho, co si nás ještě pamatuje. Znal naše profesory a mistry, takže jsme si měli o čem povídat. Zaslouží si náš velký dík (já bohužel zapoměl jeho jméno, ale zkusím ho zjistit). Naše bývalá škola je pořád nádherná, zajímavá a na vysoké úrovni. Rádi se sem zase někdy podíváme.
    Prošli jsme přes známé chomutovské náměstí a již podruhé usedli v salonku restaurace Hradčany, která axistovala již za našich let v Chomutově. A měli jsme si celé odpoledne a večer o čem povídat. Dozvěděli jsme se o svých všedních i vyjímečných osudech, dětech, vnoučatech i naší práci. Samozřejmě se v našich letech mluvilo i o zdraví. Úžasný příběh ze šťastným koncem zažil Pepa K. Vždyť byl vrácen do života po 20 minutách mimo. Dobří lidé (policista) ještě žijí. Písemný pozdrav nám zaslal Bene z Budějic s pěknými veršíky. Samozřejmě jsme vzpomínali na typické školní příhody, plné veselí a klasických vztahů profesorů a studentů. Jo zlatá šedesátá! V podvečer se začali pomalu vytrácet prví spolužáci, po deváté nás devět vytrvalých ukončilo naše  (jó, kde jsou ty časy, když jsme to táhli do rána).
    Vydařená sobota, fajn kamarádi a za tři roky určitě všichni zase NA SHLEDANOU!

FOTO pohled na sraz.

Diskuze