Dnes vzpomínáme 119 výročí od narození Emila Filly, malíře, úzce spjatého s Perucí. Jak jeho život popsal Deník Lučan?

Emil Filla viděl v krásách Středohoří hlavně svobodu
Deník Lučan - 29.3.2001

 VÝROČÍ / Malíř prožil část života v Peruci, nyní jsou tam vystaveny jeho obrazy. 4. dubna, si připomeneme 119 let od narození našeho významného kubistického malíře Emila Filly. Narodil se 4. dubna 1882 v Chropyni u Kroměříže. Studoval na pražské akademii u profesora V. Bukovance. Poprvé vystavoval své obrazy s dalšími přáteli z akademie Fieglem, Horbem, Kubištou, Kubínem, Nowakem, Procházkou a PittermannemLongenem (Osma). Výstava Osmy byla důležitým mezníkem ve vývoji moderního českého umění.
      S Českým středohořím se Filla setkává v roce 1930, kdy ho přivádí jeho přítel Dr. Vlastimil Juren do Třebenic a Loun. Touto dramatickou krajinou je okouzlen, ale zatím se věnuje jiným námětům a České středohoří se objevuje jen v několika kresbách. Tato krajina se usídlila v jeho nitru, kde uzrávala a čekala na svůj čas. Ten přichází v době, kdy je Emil Filla uvězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde ve velkých útrapách stráví celých 6 let (1939 1945). Ve vězení píše knihu "O svobodě", kde vzpomíná na České středohoří, které se mu stává symbolem domova a svobody píše: "Je rok bídy a nesvobody rok 1943 bídy buchenwaldské. V mysli jak ve snu vyšel jsem jednoho rána a ještě před parnem dne dostihl jsem vrcholku Řípu. Poklekl jsem a zlíbal zem. Na všechny strany ode mnou se vzdouvala země v trylcích pestrých polí, v krescendu kopců, pohoří, hor, a z ní porůznu, až kam dohlédlo oko, vzpínající se křivkou, jak vzepjatý kůň, tyčilo se naše krásné a úchvatné Středohoří, a tato celá země pozdravila ubohou mysl, že srdce mé s radostí poznávalo svůj kraj, kde kámen i mez, les i bystřina a celý duch krajiny mluví v nevýslovné přesvědčivosti a zpívá o plnosti života, a každý kvítek, oblaka i řeky, hlas duše, těla i srdce člověka neustále vydává svědectví o vnitřní rodné své podstatě o svobodě."..."To je ten kraj můj milovaný, duše má a touha, má podstata, osud a úděl a marně v řeči pojmu hledám jiný výraz, než slovo velebné a čarokrásné: svoboda." Možná, že právě vzpomínky na milované Středohoří pomohly Fillovi přežít útrapy koncentračního tábora. Vrátil se s podlomeným zdravím a tehdy píše svému příteli Dr. Jurenovi: "Kdybych jen mohl, jel bych se podívat někm k Máchovu jezeru, kde se mi tolik líbí, na kraj, který musí být pro nás a pro českého člověka znovu objeven. Je to kraj, kam by měli chodit všichni naši mladí lidé, aby se z nich stali umělci, básníci a filosofové. Snad budoucnost pochopí že z tohoto kraje se stane kolébka naší budoucí kultury."
     V roce 1947 se Emilu Fillovi splnilo přání, pronajal si část zámku v Peruci, kam vždy v létě přesídloval. A právě zde začíná malovat krajinu Českého středohoří, kterou měl již důkladně prostudovanou a zažitou. Vznikají tak zajímavé panoramatické obrazy, které vystihují jedinečný ráz a drama této krajiny. Jsou vyznáním lásky ke Středohoří, vyvrcholením tvorby a poselstvím velikého umělce, kterému již mnoho života nezbývalo. Umírá 7. října 1953. Galerie Benedikta Rejta v Lounech zřídila na zámku v Peruci Pamětní síň Emila Filly, kde můžeme zhlédnout jeho obrazy Českého středohoří, ale i další díla, zejména z poválečného období. Pamětní síň Emila Filly bude přístupná od 5. června do konce září každý den kromě pondělí od 10 do 17 hodin.