Po delším čase pozval kamarád a perfektní muzikant Voytus několik kapel do loumského Sklípku (Getitonu). Po delší době jsem do podzemí sešel i já.

FOTO  Koncert ve Sklípku

PS. U kluků z Prahy jsem si přečetl krásný report z Loun, zde ho (trochu zkrácený)také máte:
   Tak máme za sebou druhé letošní hraní v Lounech. Tentokrát jsme ovšem vyměnili rozlehlost a prosluněnost místí restaurace Stromovka (též Na Bahně), za mírně klaustrofóbní a sešeřelé prostory místního klubu Getiton (anóbrž Sklípku).
   A protože někdy nejde všechno nacpat do dvou vět, dovolte abych popsal všechny veselé okolnosti sobotního výletu, svým subjektivním pohledem:
   Den jako malovaný začal přenádherně - esemeskou od pana Nováka, známého to Zvířete z Dejvic a zpěváka kapely Bezpatyboty, ve které vyjjádřil obavy o zdraví zbytku kapely, které by mohlo utrpět její přítomností na stejném pódiu s ním. Prostě je období chřipek a ne jen těch prasečích... ach jo. Čili Bezpatyboty nakonec nikam nejedou, takže je jen na Naší Děfce, aby na sebe vzala sama břímě reprezentace Pražské hudby v "dalekých" severních Čechách. Možná ještě zkusit Gun For Rest, ale je přece jen sobota.
    Následoval telefonát do Loun s velmi nadšeným (decentně spruzeným) pořadatelem Voytusem a marný pokus zmobilizovat náhradní kapelu....
....mě násilím vyrvalo zvonění telefonu. Ano, zlé tušení, že když se to sere, tak se to sere nezklamalo - ze sluchátka mi sevřený hlas pana kytaristy Weberjana oznámil, že náš legendární "Rudý ďábel" dnes nikam nepojede, protože díra zvící mexického dolaru v palivové nádrži mu to prostě nedovolí. Co může být jednoduššího než pujčit si otcův vůz? V některých případech, zvlášť když se blíží slunovrat a sluneční bouře, skoro cokoli. Rubikovou kostkou počínaje a cestováním v čase konče.
   A teď šotku sháněj v sobotu odpoledne, v čase za hodinu odjezd v Praze auto...
...ledy roztály, otec začal se soucitem patřiti na syna svého i klíčky mu k lehce ojetému, ale stále štramáckému Opelu Omega, korábu to silnic, do opatrování zapůjčil.
   I zaplesala srdcata naše, a v doprovodu pana Impressaria (instalatéra a pornoherce) a slečny Pamely (řidičky v záloze), samozřejmě silně poznamenaní neúčastí pana HNZKy (pedagoga a turisty) vyrazili jsme směr Loun(l)y. Nikdy by mě nenapadlo, jak jsou ty vzdálenosti v dobrém autě kratší. Sotva jsme minuli ceduli označující konec hlavního města zasvitlo na nás město Slaný a než jsme se nadáli rozprostřely se přes obzor od nevidim do nevidim Louny. Ani zastavit se u pumpy jsme nestihli.
   Po několikerém kolečku centrem města jsme sklopili uši a vilné stařeny se vyptali na cestu do Sklípku. Inu že to bude v Sokolovně by nás asi nenapadlo...
   V Getitonu aneb Sklípku nás čekala pravá udergroundová atmosféra, kterou by snad ani Forman na plátno nedostal. Kam se hrabou Starý hadry:o).
   Příjemně však překvapil zvuk, který byl i v té poněkud menší trojjmístnosti krásně srozumitelný, na podiu bylo slyšet vše co mělo a pan Standa za bicími dokonce objevil i nějaké nové podrobnosti v našich textech. Inu abych to zkrátil, hrálo se nám skvěle, přijetí místního publika bylo vřelé, pár odvážlivců i tančilo, a jak jsme později zjistili - někteří i ty texty poslouchali. (Jeden pán nám s lehkým humorem, ale přece jen s patrnou výčitkou v hlase vytknul že se v Pudovce navážíme do padesátníků;).
   Po třetí písničce vlítli do sálu jak velká voda naši drazí kolegové z Joe Purple, kteří se za hlasitého řevu "Děfkááá" jali tančit. Za to jim moc děkujeme. Vypadali jsme díky tomu totiž zase o něco slavněji. (Slibujem že uděláme něco v Práglu)
   A pak už jen dát si pivo, nechat uschnout tričko, poslechnout kousek produkce další kapely (mimochodem s okouzlující bubenicí), rozloučit se sbalit prachy a vypadnout. Děkujeme bylo to krásné! Zase někdy příště, začíná se nám v tom městě líbit.
   Chvilku jsme ještě postáli a nalokali se atmosféry popůlnočních Loun a směle domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny... O půl čtvrté se vyřízenej kácím na postel. V bytě je zima, kamna nám nejdou. Ale to už je jiný příběh...

http://bandzone.cz/tadefkasitovymyslela