Druhý den festivalu ve Klapym zahájila dopolední pohádka Dva kocouři. Tak tu jsem neviděl. Jel jsem až na čtyři odpolední představení, dobře naladěn z pěkného pátku.

    Po 14. hodině zahájilo terezínské T.M.A. divadlo, divadlo pěkných komedií. Již jsem kdysi viděl jejich prvou -  S tvojí dcerou ne a letos připravili novinku Ray Cooneye Rodina je základ státu. V lékařském pokoji londýnské nemocnice se střídala jedna humorná, až bláznivá scéna za druhou a diváci se skutečně bavili. Tento typ komedií je přesně ten, který dnes návštěvníci divadel vyžadují.
   DS Zmatkaři Dobrodín jsem také již viděl v komediii, pro sobotní odpoledne si však připravili náročnou hru pro jednu herečku, Cesar a Drana Isabelly Doré. A to co dokázala Tereza Fialová, jakožto stará cikánka Drana, bylo uctyhodné. V Praze ji hraje velmi zkušená a úžasná Luba Skořepová a o mnoho mladší a nezkušenější Tereza se této náročné role ujala více než dobře. Prolínání vzpomínek a současnosti ve vyprávění umírajícímu koni Cesarovi bylo strhujícím příběhem a stejně, jako v pátek pan Milota, i ona nás dokázala přenášet v prostoru i v čase. Moc chválím.
     Třetí soubor byl pro mne novinkou, i když jsem o těchto dámách ve zralém věku již četl mnoho chvály. Ano, jedná se o Třetí věk z lounské knihovny. Své zkušenosti z 391 let svého života dokázali úžasně vměstnat do necelé půlhodinky svého vystoupení Včera se mi zdálo. Všichni v sále je prožívali s nimi a navíc jsme se ohromně bavili. Tu smršť z dívčího deníčku, kterou tyto začátečnice? s mnoha životními zkušenostmi, na nás vhodily, všechny uchvátila a vyvolala mnohaminutový potlesk všech generací. Určitě je pozvu k nám na Peruc.
    Domácí Rádobydivadlo si na svoji přehlídku připravilo světovou předpremiéru hry Josefa Tejkla Elegie tyrolská (Chrám bolesti). Tragický autobiografický případ ztráty syna a souboje s rakouskou justicí i sama ze sebou, dokázal režisér Jaroslav Kodeš i šéf souboru a představitel hlavní role Láďa Valeš zpracovat do poutavého, dramatického a velmi lidského příběhu. Navíc vše se odehrávalo v dnes nepříliš používaném divadalním prostoru, v kruhu, uprostřed diváků. A výkon ostatních zkušených herců v čele s Veronikou Valešovou i novicky souboru Macíka dal hře profesionální charakter. Takové hry a experimenty, to já můžu. Škoda jen, že pan Holfeuer zakázal focení a já nemohl z tohoto zajímavého prostoru připravit pro naše čtenáře žádné foto (pouhé dvě z nástupu). A to jsem chtěl nafotit celý festival.
    To však ještě nebylo všemu konec. Překvapení organizátorů byl závěrečný skeč, který se prý má opakovat každý rok s jiným souborem. Ten letošní připravil herec mosteckého divadla Jiří Kraus (známý též z peruckých dožínek), kterému výborně sekundovala místní Veronika Valešová. Manželské milování v jejich podání trhalo bránice všech, kteří na sále Kulturního domu Klapý zůstali. I mně to trochu zdvihlo náladu po předchozí foto nečinnosti. Na závěrečnou recepci jsem ale již nečekal, byla snad jen pro zúčastněné soubory a pořadatele.
    Užil jsem si dvou divadelních dnů a jsme moc spokojen s výběrem souborů, titulů i s výkonem všech herců. Rád se do Klapýho podívám i na 10. ročník v roce 2010.

Rádobyfest FOTO sobota