|
Napsal Plazík st.
|
|
Středa, 30 prosinec 2009 |
22.7.2009
Nakladatelství Codyprint vydalo v červnu knihu Radana Láška VELITELÉ PRAPORŮ SOS. Kniha jistě zaujme každého zájemce o historii 20.století, ale i obyvatele Perucka. A proč? Čtěte dál.
Radan Lášek: Velitelé praporů SOS
Publikace přibližuje životní osudy 31 legionářských důstojníků, kteří byli v roce 1936, v době zvýšeného ohrožení Československé republiky, určeni za velitele zcela nového bezpečnostního sboru. Velitelé třicetitisícového kontingentu Stráže obrany státu jsou neznámými osobnostmi naší novodobé historie. Kromě aktivní účasti v československých legiích se většina z velitelů SOS za II. svět. války zapojila do vojenského odboje a téměř třetina z nich za to zaplatila životem. Osudy výjimečných důstojníků v publikaci oživuje přes 170 dobových snímků a dokumentů z rodinných pozůstalostí i ze soukromých sbírek. K jednotlivým životopisům jsou připojeny materiály vztahující se k působení dotyčného v legiích, SOS nebo v protinacistickém odboji.
Rozsah publikace je 228 stran, doporučená prodejní cena 279 Kč.
Co vůbec byla Stráž obrany státu (SOS) a proč byla zřízena?
Stráž obrany státu byla ustanovena vládním nařízením č. 270 z 23. října 1936. Podklad pro toto vládní nařízení představoval zákon o obraně státu č. 131/1936 Sb. Vládní nařízení o SOS nabylo účinnosti 31. října 1936.
Stráž obrany státu (SOS) vznikla na základě Vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936. SOS měla plnit tyto tři základní úkoly: 1. ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území (střežení hranice, spolupráce na vojenské obraně, zpravodajská činnost), 2. spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti, 3. spolupůsobení při provádění úkonů celní správy. Šlo tedy především o okamžité zajištění základní obrany státní hranice a usnadnění nástupu armády.
Stráž obrany státu tvořili příslušníci finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily; podle vládního nařízení se však na skladbě tohoto sboru mělo podílet více organizací. V pozdější praxi roku 1938 patřili k příslušníkům SOS i členové Sokola, střeleckých jednot, Rote Wehr, zaměstnanci Československých státních drah, státně spolehliví jednotlivci apod.
Význam Stráže obrany státu spočíval především v možnosti čelit nebezpečí v pohraničí státu již v době míru mocenskými prostředky, které jsou okamžitě k dispozici. Po vyhlášení pohotovosti SOS mohly tyto jednotky v průběhu maximálně několika hodin obsadit hranice. K obraně státu byla primárně určena československá branná moc, ale v případě nenadálého přepadení by její reakce mohla přijít pozdě.
Více o praporech SOS na
www.druhasvetova.sk
a na
www.fronta.cz
Jak souvisí nová historická publikace s Peruckem? Minimálně dva z velitelů mají blízký vztah k našemu regionu.
Prvým je pplk. Jaroslav Herkloc. Je to rodák z našich Stradonic (5.srpna 1891). Rukoval v roce 1912 a od roku 1915 bojoval na ruské frontě. Byl zajat a přihlásil se do čsl. legií. Bojoval na mnoha známých místech Ruska, chránil magistrálu a do vlasti se vrátil 19.června 1920. Zůstal v nově vzniklé čsl. armádě a v roce 1934 byl zařazen do praporů SOS. Od roku 1936 byl velitelem praporu SOS v Domažlicích, kde prožil i obsazení Československa. Zapojil se do odboje v Obraně národa, v roce 1940 byl zatčen, odsouzen do vězení kde 21.srpna 1943 umírá.
Druhým je pplk. Josef Šebesta, narozený v roce 1891 na Klatovsku. I on prožil 1. sv. válku na ruské frontě a po zajetí se přihlásil do čsl. legiích. Též bojoval na transibiřské magistrále a přes Vladivistok a Ameriku se vrátil 4.srpna 1920 do vlasti. Také por. Šebesta zůstal v Čsl.armádě.
|
