You are here:
| Opět lesem k podkově |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 30 prosinec 2009 | |
|
Opět tradiční vycházka k obnovené podkově, ale stále ničeným lesem a jinými památkami. I závěrečné zastavení bylo tradiční, u starého hrdiny Oldřicha.
S několika fotkami můžete jít se mnou: Vycházkové FOTO Nejdřív jedna smutná záležitost. Při budování kanalizace byla zničena jedna z peruckých pozoruhodností, za kterou jezdili někteří návštěvníci Peruce. Jedná se o opěrnou zeď mezi Oldřichovou ulicí a ulicí Na vršku (pod Radnicí). Zeď postavená z místních pískovců a opuky s použitím stávající pískovcové skály byla skutečně rázovitým prvkem naší obce. Je pravda, že byla místy dosti poničena, ale zbourání její poloviny a nahrazení moderními prefabrikáty její hodnotu zničilo. Již mne na to upozornili někteří turisté. Je tu ještě jedna mrzutá věc, ale ta trvá již třetí rok. Je to zničená cesta Šlepka vývraty z počátku roku 2007. Lesy ČR si odvezly krásné kmeny stromů, ale kořeny na zničené cestě nechaly. Zde již nikdy koleje, ani pěší neprojdou. Ale pojďme dál do lesa. Pěšina podél Débeřského potoka a nad opraveným Mlejňákem je příjemná, na víc než četných pasekách jsou vidět malé sazeničky jehličňanů, vedle jsou ohyzdné (a myslím i nebezpečné) hromady starách větví, kořenů a pařezů. Po stradonické magistrále jsem došel k průseku plynovodu. V jeho stráni stojí vysoká bříza, nad kterou se již před čtvrtou odpolední zrcadlil na modré obloze couvající srpek měsíce.  Sešel jsem dolů a po bývalé sypané hrázi bývalého jezera jsem došel k podkově. Rok od posledních prací byl již na ní vidět, zapadaná listím a s výrůstky náletů a trávy čekala na údržbu. Pustil jsem se do práce a během asi 20 minut byla zase ke koukání. Na kameni jsem ponechal mechy a lišejníky, skutečně krásnou ozdobu.  Cesta zpět uběhla rychleji. Kolem studánky se železitou vodou, pod thunovským pomníkem, kolem Mlejňáku a po silnici vzhůru ke kamarádu, Oldřichovu dubu. Jak se opět krásně zelená, skutečně strom hrdina. A nad ním romantický Dolejšák, nějak se nám ale špiní. Oba jsem ještě zeširoka vyfotil a šel domů: Oldřich a Dolejšák. Samozřejmě se k podkově za čas vrátím, nemohu nechat zarůst a zapadat naší společnou práci a kus perucké historie. |
| < Předch. | Další > |
|---|
