No to se nedá vynechat. Na Brutus se dostávám méně než dříve, ale na pyžamáku nesmím chybět. A stále ve svém Brutpyžamu s dědovými bačkorami. Ale poprvé po šedesátce.

Jela se mnou kamarádka Pavlína. Těch Brutusů již jsme takto absolvovali hodně, ale večer jsme každý sám a svůj. Trochu profouklý jsem došel od auta na sál, zaplatil 150 (kde jsou ty časy, co pyžamáci, a to nás byla převaha, jsme to měli se slevou) a šel se pozdravit s Brutusem, resp. s Milanem. Zahlédl jsem několik známých tváří, ale to již šla kapela při znělce do pozoru. Rytmus všech se sjednocoval do toho jediného, rokenrolového. Těla se rozhýbala, rozskákala a rozvlnila. No ty naše mužský jakž-takž, ale ta dívčí, to je nádhera. A nádherně mně pozdravily kamarádky z Rakovníka, které jsem fotil vloni. Já tentokráte zůstal v jejich blízkosti téměř celý večer.
      Byly zde i známí kluci a chlapi, ale ti si vždy samozřejmě přivedli nejakou krásku a chtěli vyfotit. Kousek od nás byly další známé Brutičky, nevím, ale snad pochází z jedné světové hudební skupiny (tuším Kelly Family). A jak se krásně smějou. Ale nejvíce se smála kamarádka v zelené košilce se žirafou, šibalsky se usmívala i její kamarádka ve žlutém tričku. Když přišly další a mezi nimi ta v modro-zelenobílé košilce s houpacím koněm u krku (má tento týden narozky - Blahopřeji!), vzpomněl jsem si, že již vloni jsem si říkal, že jsou se žluťáskem úplné dvojnice Táni Vilhelmové a Klárky Issové z Indiánského léta, řekněte sami. Je vidět, že Brutus a jeho Brutky nestárnou. Marně pátrali alchymisté Rudolfa II  po elixíru života, ten existuje až nyní - BRUTUS A ROKENROL. A kolem se rojily další kamarádky z dřívějších brutpařeb z Rakovníka, od Prahy a z dalších blízkých a vzdálených koutů. Trochu sem nezapadli punkoví kopající tanečníci (samozřejmě jinde a jindy mám punk rád), ale brzy pochopili, že jsou někde jinde. 
     Nádherně se tančilo, odkládaly se další části oděvu (i já jsem dopad tak, jak mně zde vidíte), krásné dívky líbaly kamarádky, ale hlavně své partnery (?) a těsně před koncem nám zahrála krásná flétnistka společně s Brutusem. Tančili jsme s malou přestávkou pět hodin, dali si Indickej čaj (jen Apači ten večer nebyli) a za zvuků San Franciska se rozcházeli k domovům udělat to, co člověk musí, aby nevyhynul. No přece dát si popůlnoční večeři. Do Rakovníka jsem vzal krásné kamarádky (zelenou a žluťáska - že já jsem se nezeptal na jména?!) a dozvěděl jsem se , že jim je už 19 až 20 a letos maturují. Tak držím palce a po maturitě zase na Brutusu Ahoj.

FOTO pyžamový Brutus.

Brutky a já