Do peruckého hotelu SKOT se v sobotu večer nastěhoval thrash-jazz. Nebo lépe jej tam přivezla lounská kapela Furt rovně.

Ono i s tím thrash-jazzem to není tak přesné. Je to spíše nadžánrová fůze klavírně založeného rocku se silným nádechem jazzu, klasické i etnické hudby, jak to píše kapela na svých stránkách .  Takto snad lze zařadit kapelu, od které mimo jazzových a rockových prvků slyšíte i mnoho dalších žánrů. A vše v rouše ironie a nadsázky. Šestice mladých lounských muzikantů se umí vložit s humorem do všeho. Stejně tak tomu bylo i na Peruci.
    Marek Mikulášek u kláves celý večer provázel slovem a zpíval spolu s hodně dobrou Mařen Maštalířovou. Marek je i tahounem kapely, skládá většinu písniček, i když s texty mu občas ostatní pomůžou. Vedle jeho kláves vytváří charakter kapely saxofon a flétna Dana Machila.  Je doplňuje klasika, kytara Tomáše Drábka, basa Rosti Glazra (ten je i jakýmsi manažerem kapely) a bicí Hóňi Petržilky.
Rozjezd byl klidnější, ale večer nabíral švih. Zaznělo blues, lidovka až punková, arábie i disko. Vlastně Dyskopárty, která je spolu s úžasnou Mámou jednou z nejúspěšnějších písniček. Texty jsou plné humoru, snad nejvíce rozesměje i s předmluvou písnička o jednom - mnoha televizním seriálu. Koncert nakonec i s přestávkou a vytleskanou opakovanou Mámou trval dvě hodiny.
Byl to prvý letošní koncert v Hotelu Skot na Peruci, ale věříme, že připravíme i další. Třeba v jiném stylu a že přijde víc než asi spokojených 30 návštěvníku koncertu kapely Furt rovně.

Foto Furt rovně u Skota