You are here:
| Malá vycházka z Peruce na Dýbeř |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 30 prosinec 2009 | |
|
28.1.2009 Tak to už je skutečně poslední ze série fotografií z Peruce a okolí z přelomu starého a nového roku. Tentokráte jsem se po delší době podíval na Dýbeř. Již tradičně jsem vstoupil do lesa za Přítelovic vilou a po známé cestě se vydal k osadě v údolí mezi Hřivčicemi a Perucí. Cesta je na mnoha místech vyštěrkovaná, ale jistě ne pro pohodlí turistů, ale pro stahování vytěženého dřeva pro komerční účely. Zanedlouho se mezi borovicemi na pasekách objevil dýbeřský statek a hájovna nad teplou strání. Mírně úvozovou cestou mezi pískovci a kořeny starých stromů jsem se dostal za Katiperk, bývalou hospodu na Dýbři. Dnes již kolem odstavené čerpací stanice peruckého vodovodu jsem došel až k místnímu malebnému rybníčku. Oproti minulým návštěvám se jeho stav podstatně zlepšil, je vyčistěn a křoví na březích je odstraněno. Ve vodě, pokryté zeleným bažincem, se odráží pouze krásné staré vrby. Je to kouzelný pohled, již zde chybí pouze kachničky, které zde kdysi plavaly. U rybníka je malebný Corvínův statek a je vidět, že je opět obydlen. Nad ním je vchod do prameniště vodovodu. Obešel jsem rybník a zamířil údolím po bývalé Dlouhé louce. Před více než 60-ti lety zde peručtí fotbalisté sehrávali své mistrovské zápasy. Příjemné je i to, že po dlouhých letech byla opět opravena cesta údolím, kdysi oblíbené místo procházek peruckých občanů i mladých maminek s kočárky. Holé stromy, nízké slunce a voda dělají z tohoto údolí romantické až tajemné prostředí. Cesta pokračuje k rybníkům Majlantům, na kterých je v posledních letech vidět ruka dobrého hospodáře. Po jeho druhém břehu kdysi jezdil vláček, volospřežka, z peruckého nádraží do bývalého cukrovaru. No a již chybí jen pár kroků do bývalé ředitelské budovy cukrovaru, dnes Hotelu U Skota, kde jsem si dal po mrazivé vycházce horký grog. |
| < Předch. | Další > |
|---|
