3.11.2008
Jak jsem slíbil, vkládám na Perucké stránky povídání o jednom z významných peruckých mužů uplynulých století Josefu Kořínkovi z pera jeho pravnuka Honzy Vnoučka.
Josef Kořínek (1870-1923),
„svérázný Čech a dobrý Sokol“
Je s podivem, jak rychle zapomínáme na svoje předky. Dělíme je na dvě poloviny. Na těch pár „významných“, o nichž se učíme ve škole. A na drtivou většinu, jejichž životní dílo nebylo uznáno hodným k zapamatování. Mezi ty první řadíme slavné umělce, vojevůdce, vynálezce nebo třeba politiky. V odpadkovém koši paměti končí vykonavatelé všedních povolání, jako jsou učitelé, řemeslníci nebo třeba zemědělci. Je to nespravedlivé, protože bez nich by spisovatelé neuměli psát, sochaři by neměli čím tvarovat kámen a prezidenti by zemřeli hlady. Je to nespravedlivé, leč zákonité – pamatovat si všechny lidi není prostě možné. Přesto jsou výjimky, které stojí za to si občas připomenout.
Josef František Kořínek, na něhož dnes vzpomínáme, nebyl „exkluzivní“ osobností. Byl to sedlák, starosta perucké obce a přední činovník Sokola Peruc. Tedy obyčejný majitel statku, úředník a spolkový organizátor, jehož význam patrně nikdy nepřekročil Débeřský potok. Přesto si jej peručtí Sokolové připomínali ještě deset let po jeho smrti a v roce 1933 na jeho počest zasadili na Tyršově cvičišti jednu z pamětních lip. Musel tedy v jejich srdcích po sobě nějakou stopu. Jakou přesně se již nedovíme, zbylo po něm pouze několik zašlých úředních dokumentů, zažloutlých fotografií, vybledlých zápisů v kronikách a historek, které se nedají ověřit. A přestože se nepříznivý osud snažil, aby jej vymazal z perucké historie – statek byl rozbořen, lípa uschla a potomci se v 50. letech nedočkali ničeho dobrého – jeho skromný odkaz se neztratil. Saint-Exupéry napsal, že každý člověk se směňuje za své dílo, ať je jím namalovaný obraz, vyřezaný stůl nebo sklizené pole. Nyní bych chtěl hovořit o tom, za co se směnil Josef Kořínek.
J. Kořínek s rodinou (cca 1907-8)
Budoucí spoluzakladatel Sokola na Peruci pochází ze starého selského rodu. Jeho předek se na Peruc přiženil již v roce 17141 a praděd Václav Jan byl v letech 17982 a 17993
peruckým rychtářem. Josef František, který se narodil 5. července 1870 otci Josefovi a matce Barboře, rozené Krupkové4, byl již šestou peruckou
generací Kořínků. Celý život prožil v selské usedlosti číslo 34, stojící dříve na náměstí. Vystudoval hospodářskou školu v Hracholuskách5. A ve svých 29 letech se oženil s Antonií,
rozenou Proškovou6, ze statku číslo 42, dnes také strženého. Měli spolu čtyři děti, Josefa,
Vladislava a Libuši. Nejmladší Maruška jim umírá ještě jako nemluvně7.
Vyměřený čas jeho života se kryje s dobou velkého hospodářského rozmachu Peruce. Otevřením knížecího cukrovaru roku 1858 do ní doslova vtrhla průmyslová revoluce, změnila způsob života a výrazně zvýšila počet obyvatel. Zároveň žije v době strmého růstu národního sebevědomí. Když v roce 1868 vyhlásil duchovní František Daneš sbírku pro vlasteneckou Nadaci Palackého, jeho otec, stejně jako všichni ostatní sedláci, ji naprosto ignorovali. Jak dokazuje zápis v druhé Farní pamětnici8, přispěli pár krejcary jen čeledíni,
děvečky, dělníci z cukrovaru a sem tam nějaký živnostník. Tehdy to ještě nebylo sedláckou věcí. Za nějakých třicet let se jejich myšlení mění. V roce 1896 zakládají místní organizaci Sokola mimo jiné právě nejvýznamnější rolníci. Josef Kořínek řídí ustavující schůzi, na níž je sokolským starostou na dlouhá léta zvolen další zemědělec, který by si zasloužil připomenutí, František Čech z čísla 40. Kořínek se stává jeho prvním náměstkem (1896). V následujících letech vystřídá funkce jednatele (1898), pokladníka (1897-98), místostarosty (1909-15), náčelníka, opět náměstka (1919) a konečně krátce i starosty (1922) 9. Jak je
vidět, dal pevné základ nejen sokolovně (dnes kino), pro jejíž stavbu poskytl svůj pozemek10, ale spolu s ostatními „zakladateli“ pečlivě zasel i sémě perucké spolkové
činnosti.
Josef Kořínek se ovšem nerealizoval pouze v Sokole. S jeho jménem je spojen i úřad obecního starosty, který s přestávkami zastával na přelomu století a v prvním dvacetiletí 20. století. Bohužel přesná léta jeho úřadování nejsou známa. Vycházeje ze zděděného vyprávění mohu jen bez záruky napsat, že dal vydláždit prašné ulice (tzv. kočičími hlavami z Házmburku) a v roce 1911 až 12 se zasloužil o výstavbu moderní školy. Rodinná anekdota popisuje, jak jel žádat knížete Thuna o poskytnutí parcely. Před audiencí dostal v předsálí instrukce, že si musí od šlechtice zachovávat uctivý odstup několika metrů a za žádnou cenu se k němu nesmí otočit zády. Když vstoupil a předestřel svou žádost, kníže se ho prý zeptal, jestli si myslí, že je dobré, aby prostý lid umět číst a psát. Kořínek odpověděl, že ano. Nato kníže vstal a přistoupiv k němu, chtěl patrně pokračovat v rozmluvě. Etiketu ctící starosta před ním hned ucouvl. Kníže opět přistoupil, sedlák opět ucouvl. A takto se to opakovalo, tak dlouho, až byl vypoklonkován ze dveří. Komický účinek podtrhovala tělesná stavba obou mužů – Thun byl vysoký a hubený, zatímco on malý a tlustý.11 Každopádně náš
vzdělávací ústav stojí dodnes, takže všechno asi nakonec dobře dopadlo.
J. Kořínek v lázních (1923)
Za války zase řídil obtížnou situaci, kdy Peruc zaplavilo několik vln italských a polských uprchlíků12. Před Vánoci roku 192013 (jiný zdroj mluví o roce 191914) pak musel řešit malou
komunistickou revoluci v thunském velkostatku. U Kořínků byl zřízen štáb, odkud vyráželi na noční hlídky ozbrojené patroly „střežit dvory“. Vedle všech těchto činností ještě stihl zasílat aktuality z peruckého veřejného života do Lounských hlasů15. Ale především byl
zemědělcem a patrně dobrým člověkem. Alespoň to tvrdí sokolský kronikář. Skláři a horníci ze severu, kteří v naší obci získávali za války potraviny, měli „v dobré paměti jeho šlechetné srdce.“ 15 Josef František Kořínek se vytoužené Československé republiky dožil. Ještě stihl s celou rodinou konvertovat k Československé církvi husitské16. V roce 192317 však náhle
umírá. „Svéráznému Čechu a dobrému Sokolu“ 18 bylo teprve 53 let.
Lidé žijí, dokud si je někdo pamatuje, zní jedno z indiánských přísloví. Josefa Kořínka si již dnes určitě osobně nepamatuje nikdo. Zůstalo po něm však jeho životní dílo, které jsem se pokusil útržkovitě načrtnout. Velký dík patří peruckému Sokolu, který na něj nezapomněl, a díky němuž zase o něco lépe známe historii své obce, osudy svých předků a tím pádem máme šanci stát se moudřejšími. Protože, jak praví známé pořekadlo, kdo zná dobře minulost, je lépe připraven i na budoucnost.
Poznámky:
1 matrika L 115/2, s. 284 (Oblastní archiv Litoměřice, dále OA Lt)
2 dopis volně vložený v první perucké Farní kronice, sign. F (Státní okresní archiv Louny, dále SOA Ln);stejný zdroj cituje i František Štědrý, Farní osada perucká, 1906, s. 31
3 matrika narozených, L 115/7, s. 55, zápis o narození Anny Marie – otec „Václav Kořínek, sedlák a rychtář“ (OA Lt)
4 matrika narozených L 115/22 (OA Lt)
5 vlastnoruční zápis Josefa Kořínka s identifikací školy a podpisem v učebnici Dobytčí lékařství (rodinný archiv autora)
6 matrika oddaných L 115/5, s. 80 (OA Lt)
7 matrika narozených 1885-1914 (Úřad městyse Peruc)
8 druhá perucká Farní kronika, sign. Fx, s. 49-51 (SOA Ln)
9 Sokolská kronika Peruc - opis Miroslava Blažka, 110. výročí-věty ze sokolské kroniky(ww.iperuc.cz)
10 Michaela Neudertová, Peruc a okolí v proměnách času, 1998, s. 129
11 vyprávění Anny Kořínkové (1917-2001), manželky Vladislava Kořínka (1902-76), Josefova mladšího syna
12 V SOA Ln existuje tlustá složka dokumentů úřední komunikace peruckého starosty a nadřízených orgánů o situaci s podpisem Josefa Kořínka, „starosty“ (fond č. 431)
13 Michaela Neudertová, Peruc a okolí v proměnách času, 1998, s. 149
14 druhá perucká Farní kronika, sign. Fx, s. 163 (SOA Ln)
15 Sokolská kronika Peruc - opis Miroslava Blažka, Sokol Peruc 110. výročí založení - zajímavé věty (ww.iperuc.cz)
16 přípisy v matrice narozených 1885-1914 (Úřad městyse Peruc) a L 115/22 (OA Lt)
17 Sokolská kronika Peruc - opis Miroslava Blažka, Sokol Peruc 110. výročí založení - zajímavé věty (ww.iperuc.cz )
18 Sokolská kronika Peruc - opis Miroslava Blažka, Sokol Peruc 110. výročí založení - zajímavé věty
(ww.iperuc.cz)
|
