Tak je sobota, já se podíval na Pátek a uvedení 300 let starých hodin do provozu a mířím do Lovosic na druhý den supr festiválku Žafest. Prší, obloha je šedivá a na sluníčko to dnes nevypadá. Ale nic nevzdávám.

     Vcházím do areálu v parku a divadélko MIMOTAURUS již uvádí prvé představení. Herec i bubeník promočený až na kost, ale těch pár diváků s dešníky přece nezklamou. Na svůj druhý výstup se přestěhovali do výtvarného stanu a diváci jsou pod přístřeškem venku. Vidíme vánoční představení a velký adventní kalendář nám odhaluje vše od Adama a Evy v ráji až po narození Ježíše. Jsme uneseni, tolik originálních nápadů, nádherná improvizace, to by měli vidět děti ze škol. Krásně by se vpravily do základního biblického příběhu. Všichni oběma promočeným aktérům děkují za předvedený výkon.
Pořadatelé počítali s dětmi na odpolední části fesťáčku a tak prvou kapelou byl POHÁDKOVÝ RIWAJVL. Ale i ti větší si s partou muzikantů zazpívali oblíbené písničky z dětských seriálů a filmů v originální rockové, punkové a hip hopové úpravě. NESTEL POSTEL, v 16 hodin odpoledne by to bylo zbytečné. Ale litoměřická kapela téhož jména byla vhodná. Jejich pohodový rock a pohodový host Véna dodávali promoklým posluchačům naději, na skončení deště. Bohužel pršelo dál. Já vytáhl velkou plachtu z auta a zahalil do ní sebe i namoklý foťák.
    Pohádek asi bylo málo, tak tu máme ještě jednoho prince. Ale opravdového z Afriky, Prince Alfredo and the Warriors. Alfredo, snad z Konga, snad z Johannesburgu přinesl do studených a mokrých Lovosic pohodu rozpálené Afriky. A dost mu k tomu pomáhal český Jamajčan Viktorek a vzadu bubeník Radim. Tak to mě a většinu žafesťáků vzalo. No a dokonce v závěru jejich koncertu pomalu ustával déšť. Pohodový Jirka Schmitzer mohl krátce před sedmou hodinou začít bez deště. Jeho ojedinělý humor a svérázné písničky vyloudili úsměv na osuchajících tvářích téměř stovky nás, kteří jsme stáli na rozmoklém a trochu rozbahněném trávníku.
Budoár staré dámy přijel až z Brna - Kohoutovic (kdysi jsme tam jezdili na Velkou cenu automobilů). Téměř rodiná kapela dvou sester a bratra s kamarádkou a kamarádem hrají dosti snadno rozeznatelný brněnský alternativní undergroundový rock. Je to náročnější na poslech a přes maximum, které do toho výborná kapela dává tíže stravitelný. Já si je poslechl v pohodě a zakoukal se do magické houslistky. Ještě z větší dálky přicestovala zpěvačka dalšího uskupení, vlastně pouze dvojice. Japonská zpěvačka Yumiko Ishiama jezdí i z větší partou, do Lovosic však přijela se známým bubenickým mágem Pavlem Fajtem. Alternativa, alespoň pro české ucho, jak hrom. Japonský, často až hrdelný zpěv vytvářel v temném parku dálnovýchodní atmosferu podpořenou dunivými zvuky sestavy bicích nástrojů. Vhodná chvíle pro vyhlášení nejlepších výtvarníků, ale dalo nám to práci, vybrat z mnoha výborných dílek.
    Jednou z hvězd Žafestu byla další kapela, původně nuselský Hypnotix manželů Ditrichových. Kapela za léta prošla několika změnami, ale vždy na evropský jazz a rock implantovala nějakou vzdálenou kulturu. Současný představitel je Ego. L. Din, specialista na západoafrické rytmy. Jeho zpěv je výrazným nositelem celého koncertu a jeho africké bubny mu dávají divoký taneční rytmus. Úžasná je paní Ditrichová u perccussí a bicích a její manžel s basou. Vše dotváří  výborná kytara a klávesy. Jedinečný zážitek. Lustr na Žafestu neměli, ale závěr zařídili LUS 3. Známá festivalová rocková a taneční kapela s anglickými texty ukončila i přes nepřízeň počasí perfektní festiválek.
Díky parto z Bekadilkoše za něj a držím palce na příští rok. Věřím, že vás letošní nepohoda neodradila. Jo a díky Víťo, tak dobře nasvícený a ozvučený pódium jsem letos ještě nezažil.

Stránky Žafestu.

Sobotní Žafest FOTO.