Až vyrostu na to mám plán, vydělám peníze a budu Pán. Koupím si letadlo a poletím přes oceán. Bezve že? Zapojte se do polemiky.

Třebaže se nám zdá, že mládež je čím dál tím víc zkaženější, mě osobně to připadá, že je to spíše naopak, a že čím dál víc zkaženější jsou dospělí. K tomu dospěl i učitel národů Jan Ámos Komenský, který tvrdil, že člověk se rodí čist bez poskrvrny a je kažen hříšným světem. Učení o dědičném hříchu a bídných červech mě nějak nesedí, zvlášť v době, kdy většina rodičů ani nevěří na nějaké hříchy. Děti zlobí, ale mohou i mnohé přinést. Mají velkou fantazii a jejich plány do budoucna nemusí nutně souviset s penězi a bohatstvím. Formování jejich názorů je často ovlivňováno rodiči. Mnoho lidí se totiž domnívá, že štěstí lze dosáhnout materiálním dostatkem všech potřeb. To platí i na lidi dobré, kteří často dávají jiným peníze, maso, vajíčka, aby si tím zajistili vděk a přízeň obdarovaných. Stejně tak dítě, které dostává peníze, fárbího, pokémona a mobil, může být spokojeno jen navenek. Mnohem větší dar, který je nevyčíslitelný, je totiž láska. Ta mnohdy bývá paradoxně ještě více nákladnější neboť je nutné někdy obětovat nejen čas, ale také práci, kariéru, zábavu. Myslím, že děti do puberty mají krásné ideály o hodných lidech, společenství, šťastném manželství, apod. V dospívání se však setkávají s televizí, časopisy, rozhlasem, reklamou, který jim předkládá určitý styl života zahrnující kult mládí, bohatství, kariéry, krásných těl, pohody a svobody, dělat si co chci. Pokud v tomto období jim rodiče svým příkladem neukáží jiné hodnoty, vzniká problém. Dospělí však mají hodně práce a mnohdy nemají na děti čas, na televizi ovšem ano. Jsou však samospravedlivý a považují se za dobré, kdežto někdy, když se vyskytnou problémy typu nechtěných těhotenství, alkoholismu,apod., své děti považují za špatné. Otázkou zůstává, kdo je více špatný.