26.1.2008
Vážení a milí čtenáři, vážení a milí přispěvovatelé, jistě jste už v prvém čísle letošního zpravodaje zaregistrovali změny v redakční radě, které nastaly po komunálních volbách na podzim v roce 2006.
Od č. 1/ 2008 dojde ke změně i zbývajících členek rady Heleny Halamové a Hermíny V. Kopicové.
Změna je život! A život je změna! Dá se předpokládat, že s nástupem nové redakční rady se ve zpravodaji mnohé změní. Přijdou noví lidé a s nimi nové nápady. Tak, jak to v životě chodí a jak je to správné.
Přeji nové redakční radě, aby se jí podařilo Perucký zpravodaj obléci do nového krásného hávu, přeji jim mnoho nových nápadů a tvůrčí invence. Dále jim přeji, aby zpravodaji zůstali věrni dosavadní přispěvovatelé a aby se jejich řady nadále rozšiřovaly.
Na závěr si dovoluji požádat o prominutí za občasná nedorozumění, překlepy a vloudivší se chyby. Nikdy v tom nebyl zlý úmysl, byly to jen lidské chyby. 
Hermína Viera Kopicová
Vážení a milí čtenáři,
od čtvrtého čísla roku 1995 se podílím na vzniku Peruckého zpravodaje. Dovolte, abych se nyní, kdy se s Vámi loučím, ohlédla za svým tvořivým obdobím a zavzpomínala…
Práci spojenou s vydáváním našeho zpravodaje jsem měla ráda. Někdy se zrodil hned, jindy se rodil „v bolestech“, obtížněji. Jako dítě. Ano, zpravodaj jsme vždy sestavovali a tvořili s pocitem zodpovědnosti vůči Vám, čtenářům, se snahou, aby Vás jeho náplň pobavila, ale také poučila. A také, abychom se za konečné dílo nemuseli stydět. Je to podobné, jako když vychováváte své dítě. V určitém okamžiku musí jít vše stranou a právě teď, v tento okamžik, se musíte věnovat jenom jemu - svému potomkovi, zpravodaji. Čas jim věnovaný se odrazí až při dokončení „díla…“ Když se číslo zdařilo a lidé nás chválili – bylo to milé. Také se však stalo, že se v jednom čísle vysypala hromada hrubek. Pamatuji si to přesně, ten výtisk mám schovaný. Bylo to v článku Mgr. Ludmily Frolíkové – trapas, zrovna od paní učitelky! Dodnes nevím, jak se to mohlo stát, protože v čistopise žádná chyba nebyla! Asi zařádil tiskařský šotek, ale opravdu parádně! Možná si někdo z Vás ještě vzpomene… Od té doby nám pak Liduška už žádný příspěvek nedala. Ani se jí nedivím!
Ráda vzpomínám na spolupráci s Jirkou Ekrtem. Byli jsme bezva tým, práce nám šla od ruky. Spolu jsme na zpravodaji pracovali celých 7 let. Jirko, díky! Hodně jsem se při Tobě naučila.
No, a od prvého čísla roku 2003 se „vlády“ nad zpravodajem ujala paní Hermína Viera Kopicová. Sestavování zpravodaje a grafická úprava byla až dosud její starost. Zpravodaj začala sestavovat pomocí počítače, a jelikož má umělecké nadání, začalo se ve zpravodaji objevovat i více obrázků.
S Vierkou jsme se velmi brzy sehrály a naše spolupráce pokračovala již v zajetých šlépějích. Rozdíl byl pouze v tom, že s panem Ekrtem jsme při tvoření zpravodaje jednali osobně, s paní Kopicovou si články, poznámky, vzkazy apod. přenášíme hlavně přes počítač – prostě, jdeme s dobou! Samozřejmě Vierko, děkuji i Tobě za výbornou spolupráci. Máš zodpovědnost, vkus, smysl pro krásno – a hlavně cit! Cit pro všechno, co děláš, cit pro lidi okolo sebe…Díky.
Vážení čtenáři,
ve svém vzpomínání úmyslně nejmenuji žádné dopisovatele, kteří za mého působení v redakční radě přispívali do zpravodaje svými články a obrázky, a tím se podíleli velkou měrou na jeho vzniku. Mám obavy, abych na někoho nezapomněla! Ale bez nich, by zpravodaj nebyl takový, jaký je…
Takže Vám všem velké díky!
A co říci na závěr? Přeji nové redakční radě hodně nápadů a elánu při vydávání dalších dílů Peruckého zpravodaje, a já sama si přeji, aby se o našeho „dvacetiletého mladíka“ dobře starali a aby se ve zdraví dožil třicítky, čtyřicítky …
Helena Halamová
P.S.
A přece mi to nedá, abych nepoděkovala jmenovitě alespoň jednomu, pro mne milému, věrnému dopisovateli, se kterým jsem se nikdy nesetkala, a přesto mám pocit, že se známe…! Takže, pane Josefe Poláčku z Varnsdorfa. Moc a moc Vám děkuji za Vaše obrázky, fejetony a hlavně úvahy, které mne vždy doslova „dostaly“. Přeji Vám pevné zdraví a ještě hodně tvůrčího elánu.
Vaše „fanynka“ Helena
|
