Po mnohadenní inverzi vylezlo v předsilvestrovskou sobotu sluníčko a svými paprsky trochu projasnilo zimně-podzimní počasí. Vyšel jsem se projít do peruckého údolí.

   Nejdříve jsem se vydal k Mlejňáku, abych se podíval, jak pokračují práce na obnově tohoto největšího místního rybníka. Dno je vybagrováno až k bývalému přepadu, nad kterým jsme chodili po dvou mohutných dubových trámech. V jejím místě je čilý stavební ruch, jsou připraveny základy a naveženo kamení na další stavbu. Hráz je probagrována i u vrat bývalého mlýna a je tudy vyváženo bahno ze dna. Ale kam? Již před lety, když byl rybník vypuštěn a já se dozvěděl, že bude bahno vyváženo do kaňonu pod stradonickou silnicí, jsem vyslovil obavy, že se vše při větším dešti vrátí zpět do údolí. Můj odhad však nebyl přesný. Bahno steklo až téměř k cestě již nyní. Řídká hmota na listí samozřejmě nedrží. Aby se nedostala dále, nahrnuli sem stavebníci vysokou hráz pevného jílu. Přesto věřím, že se v právě začínajícím roce dočkáme opětného napuštění Mlejňáku a na okraji Lázní se bude lesknout stříbřitě-modrá hladina.
FOTO Mlejňák
   Šel jsem dál a nevybočil jsem z mé oblíbené trasy rozježděnou cestou směrem k Thunovské mohyle a k železité studánce. Přešel jsem ohyzdnou ránu , způsobenou tomuto romantickému koutu našeho lesa různými produktovody a šel se podívat, jak vypadá po několika měsících námi opravená podkova. Drží, jen na jaře musím vzít hrábě a vyhrabat napadané listí. Jistě bude jedním ze zajímavých bodů připravované naučné stezky. Po cestě nad pravým břehem Débeřského potoka, mimochodem také části trasy naučné stezky, jsem došel až ke koupališti a na silnici. Nahoru jsem nešel Šlepkou, ale podíval jsem se k Oldřichovu dubu a k rybníkům pod vsí. Hořejšák i Dolejšák jsou po několika denních mrazech pokryty ledem, na větším z nich se i bruslí. Vyfotil jsem ještě odhalenou skálu pod Radnicí, možná že objevím další peruckou zajímavost a již jsem mířil do tepla vánočního domova.
FOTO v lese