hrajete karty? Určitě alespoň trošku vzpomínáte na Zelenou louku, Kanastu, Prší. Každá hra s kartami se vyznačuje jistou logikou. Některé jsou založené spíše na štěstí a náhodě, jiné jsou přísně kombinační a jejich zvládnutí vyžaduje zkušenosti a soustředění. Vyhrávat v kartách znamená mnohokrát poznat porážku, znamená to učit se z omylů a hlavně chtít vyhrávat. Z průměrného hráče se klidně může stát šampión, ale musí dřít. Podle zvláštní pohádkové tradice se také kartám říká "Čertovy obrázky". V pohádkách hrají čerti karetní hry zpravidla rádi a velmi dobře. Jsou karty špatné? Myslím, že nikoli. Čertovy obrázky jsou karty označovány hlavně kvůli falešným hráčům. Když se podíváme na svůj život jako na karetní hru, jakkoli je to zkratkovité, uvidíme dvě výrazné možnosti. Můžeme hrát buď poctivě nebo podvádět. Můžeme mít poznačené karty, můžeme si pomáhat podvodem. Nikde není psáno, že nám to vydrží, ale je pravděpodobné, že chvíli ano. Mnoho filmů vypovídajících o karetních hráčích se zabývá právě problémem poctivosti. Když ostatní nevidí protihráčovi do ruky, mohou se o jeho podvodných praktikách jen dohadovat, dokud se sám neodhalí. Naše životní hra je ovšem zvláštní především tím, že ji celou sleduje Někdo, Kdo se v ní opravdu vyzná. Vidí všechny karty, vidí každou chybu a je přímým Svědkem každého podvodu. Je neviditelný a všemohoucí. Jeho spravedlnost je připravena pro každého hráče. Nebude ovšem posuzovat pouhé výsledky, ale i cesty, jakými jich bylo dosaženo. Bůh, který takto sleduje a hodnotí naše životy, nám již mnohokrát dal návod k vedení hry. Neustále nás vyučuje, nechce z nás mít falešné hráče. Zkusme tento týden vyměnit svůj balíček karet za nový, necinknutý. Možná budeme dost prohrávat, ale je to skutečně prohra? Hodně štěstí ve hře přeje Zdeněk Bohuslav