Prosinec opět nevypadá jako zimní měsíc a uplynulou sobotu bylo nádherné slunečné počasí. Vyšel jsem si v tomto měkkém slunečním svitu po Peruci a blízkém okolí.

    Kolem zámku a Radnice jsem sestoupil k našemu Oldřichovi, ale cestou jsem zobrazil na kartu Olympusu i jeho mladšího bratra pod zahrádkami v Panské zahradě. Oldřich je i přes své stáří a ničivý vliv člověka stále obdivuhodný a hrdý živý odkaz minulosti Peruce.

       Nedávno jsem psal o pracích u jeskyní nad potokem a tak jsem se šel podívat, co se zde změnilo. Z vyvěšené tabulky jsem zjistil, že je zabezpečila firma G-Consult pro investora Ministerstvo životního prostředí. Levý vchod je zcela zazděn kameny, do pravého, tuším slepého, je přístup uzavřen kovovou mříží. Vše je ohraženo  řetězem s cedulkou Vstup zakázán.

    Vrátil jsem se kousek zpátky, pozdravil vodníka a čerta a vystoupal na Vinici. Po pěšině nad lomy, po které jsem již dlouho nešel, jsem přišel na cestu od vyhlídky a vracel jsem se kolem zasetých a zelenajících se polí zpět k naší obci. Za zámkem mne vždy uchvátí pískovcové pilíře bývalé hraběcí cesty. Štít zámku byl úžasně nasvícen nízko položeným sluncem. No a odtud jsem to měl již jen kolem kostela kousek domů na odpolední kávu.

    Nyní, když se natrvalo vracím zpět do svého rodného domu, musím takovéto vycházky podnikat častěji. Peruc a okolí za to stojí.

FOTO Peruc po Mikuláši