23.10.2007

V lounské knihovně se v neděli v podvečer sešlo mnoho lidí z Loun, ale snad více z jiných míst, aby společně zavzpomínali na jednoho z největších českých básníků druhé poloviny 20. století Emila Juliše.

      Já jsem osobně poznal pana Juliše až po svém nástupu do lounského divadla a hlavně při výstavě jeho a Vejražkových koláží v roce 2004. Pan Juliš v té době pravidelně do divadla chodil a vždy se zastavil na pár vět. Často byl šťasten, kolik lidí si jeho výtvarná díla prohlíží. I tato krátká setkání mne ukázala, jaký to byl vyjímečný člověk. Utvrdili mne v tom i hostující pražští herci a kulisáci, kteří se na básníka a výtvarníka Juliše ptali. O to víc mne zarmoutila zpráva o jeho odchodu a účast na vzpomínce na něho byla pro mne i citovou záležitostí.

    Přítomné v sálku knihovny přivítala paní ředitelka Bahnerová a poté již pan Vejražka promítl filmové šoty z roku 1992. V té době, jakož ostatně i v letech předchozích a dalších, se v lounském antikvariátu scházeli osobnosti Loun i blízkého a dalekého okolí. Nechyběl mezi nimi ani Emil Juliš. Po shlédnutí zajímavé filmové vzpomínky vyzval Pavel Vejražka tři nejbližší spolupracovníky a přátele lounského básníka ke společnému vzpomínání. Všichni přítomní si se zájmem vyslechli ilustrátora Julišových knížek pana Jiřího Kubového , překladatele jeho básní do němčiny pana Eduarda Schreibera  a dlouholetého přítele, publicistu a spisovatele pana Václava Vokolka . Z řad diváků zazněla i vzpomínka Josef Hlaváčka na působení Emila Juliše v ochotnickém divadle v 50. letech. Několik slov přidala i přítomná manželka básníkova. Oficiální část pořadu byla ukončena, ale vzpomínání a povídání probíhalo neformálně v malých skupinkách ještě několik desítek minut.

Pár pohledů do knihovny