7.8.2007

V letošním roce se dostal do českých hospod a klubů nový film Petra Nikolajova …a bude hůř. Do Loun ho přivezli postoloprtští Klouzáci. V sobotu 29. července se promítal na Bahně.

   Přestože bylo Bahno po odpoledním dešti dost rozbahněné, začali se scházet okolo šesté odpolední desítky více či méně zarostlých postav do jeho zahrady. Máničkovský film nebyl ale jediným programem sobotního večera.

         Hudební doprovod zajistily dvě lounské kapely, které vycházejí z hudby 60. – 80. let. Jako prvá zahrála Beruška svůj bluesový nářez. Vadaska u mikrofonu a s foukačkou se náramně vyřádil. Poté nastoupil Paralet, kapela, jejíž základ vznikl již koncem 80. let. I dnes mají stále co nabídnout svým posluchačům. Slyšeli jsme některé starší pecky z jejich tvorby, ale i to co vytvořili v posledním roce. Určitě Paralet v tomto složení šlape.

   Dalším doprovodným programem byla výstava fotografií ze života mániček. Mnozí přítomní  se na nich poznali. Modrák tam byl několikrát, viděl jsem i Lišáka a další známé tváře v mladším provedení. Před fotografiemi bylo stále živo a vzpomínalo se na mladá léta.

    Kapely dohrály, filmaři nainstalovali plátno a promítačku a chystal se hlavní program večera. Ohlásil jej, stejně jako ostatní dění po celý večer, Maruška v originálním žluto-bílém žigulíku VB. Vlastně i někteří Klouzáci byli oblečeni do zelených uniforem s pendreky.
       Film …a bude hůř  natočil Petr Nikolajev podle knihy Jana Pelce Děti ráje, o níž Bondy řekl: jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.  Ano,  je to film o té části české normalizační populace 70. – 80. let, která se nedokázala smířit ani vyrovnat s touto dobou, ať již z lidských, či ideologických důvodů. Protestovala po svém, dlouhými vlasy, volným životem, svázaným šikanou a někdy i obušky a pouty a i tím nevázaným sexem. Na Bahně zapůsobil na každého, kdo shlédl jeho celých 84 minut. Pro někoho to byla životní realita, pro jiného to, o čem věděl, nebo něco tušil a pro ty mladé možná nepochopitelný obraz nedávné historie. Důležité je ale určitě to, že se alespoň takto o této době ví a že vznikl tento filmový téměř dokument.

FOTO z Bahna