You are here:
| Francie – den druhý |
| Napsal Plazík st. | |
| Pondělí, 14 prosinec 2009 | |
|
10.1.2007 Vyspali jsme se poblíž města Blois, které bylo prvým navštíveným místem druhého dne našeho putování podél řeky Loiry, ale i k řece Cher. Konečně, můžete se podívat na malou mapku námi navštívených míst.   Jak jsem již napsal hned ráno jsme sjeli dolů do bývalého královského města Blois. Na Francouze jsme přijeli příliš brzy, parkoviště bylo ještě opuštěné a ani palác nebyl otevřen. My jsme ale využili poměrně volných uliček k prohlídce historického centra, prošli kolem sochy pana Papena, vynálezce hrnce jeho jména a po prohlídce místní katedrály shlédli spolu s Janou z Arku, ona s koně a my z přilehlé vyhlídky, celé historické město na obou březích Loiry. Bylo po osmé hodině a mohli jsme přistoupit k prohlídce královského paláce. Ano zde sídlili francouzští králové od stoleté války, kdy oblast Paříže obsadili Angličané, až do počátku 17. století, kdy Ludvík XIII. přenesl své sídlo zpět do Paříže. A tento palác je podobně jako Pražský hrad (i když mnohem menší) ukázkou architektury od 13. až do 17. století. Ve 13. století zde Ludvík IX., z jehož potomků vzešli oba budoucí královské rody, Bourbons i Valois, nechal postavit na základech původních staveb z 10. století největší francouzký gotický palác. Na přelomu 15. a 16 století k němu nechal Ludvík XII. přistavět budovu ve stylu Flamboyant (dekorativní gotika) s italským vzhledem. Obě budovy dnes tvoří průčelí celého paláce. Vývoj v té době šel však velmi rychle a tak již o 20 let později staví František I. pravé křídlo v renesančním stylu. Další přístavbu zadního traktu v klasicistním stylu provedl Gaston z Orleans, bratr krále Ludvíka XIII. v prvé polovině 17. století. Ale to již nebyl palác sídlem králů. Palác je skutečně zajímavý a i pěkně, jako vlastně většina francouzkých šlechtických sídel, zařízený. My si však pospíšili na náměstí před palácem, abychom nepromeškali turistickou atrakci, dům plný kouzel a draků. Ty z jeho oken vylétli v 9 hodin. Opět přes řeku Loiru jsme se vydali k dalšímu zámku, tentokráte ale na řece Cher. Tím byl vodní zámek Chenonceaux, který jsem již někde někdy viděl. A určitě renesanční věž před ním, ta se objevila ve francouzkých filmech. Zámek byl postaven začátkem 16. století na místě původního vodního mlýna a o několik desítek let později k němu nechala Kateřina Medicejská přistavit most přes řeku Cher, také známý z filmů. V něm jsou umístěny ve dvou patrech galerie. V jedné z nich právě vystavoval zajímavé obrazy chilský malíř Claudio Bravo. Most byl využit ve světových válkách, v té prvé v něm byl lazaret, kterým prošlo 2254 raněných vojáků a v té druhé sloužil k převádění utečenců z jedné do druhé části rozdělené Francie. V prvém pilíři mostu je úžasná kuchyně plná měděného nádobí a dalších kuchyňských potřeb a nástrojů. Nejen interiér, ale i okolí zámku stojí za prohlídku. Dva velké francouzské parky obtékané řekou Cher, na konci jedné jsem objevil malý padací mostek a několik desítek metrů za tou druhou krásný statek patřící k areálu zámku. Za ním tradiční zeleninová zahrada a u zdi plno malých ještěrek. Po projití bludiště již míříme zpět k autobusu. Odpoledne nás čekalo další historické město, Ambois. Na březích Loiry mne zaujala další protipovodňová opatření. Silnice vede mnoho kilometrů podél ní několik set metrů od vlastního koryta na několik metrů vysokém valu. Všechny podjezdy a průchody jsou připraveny k utěsnění v případě velké vody. Ambois patřilo mezi města, která hrála svoji velkou roli již ve středověku. Nad historickým jádrem s budovami z 15. a 16. století podél řeky Loiry se tyčí na skalnatém ostrohu renesanční zámek, na kterém jsou ale velmi znatelné původní znaky pozdní gotiky. I tento zámek byl po konfiskaci v 15. století zámkem královským. Pobývali v něm členové královské rodiny, včetně několika budoucích francouzských králů. Asi největší vliv na vzhled zámku měl budoucí král František I., který na gotické základy přistavěl v začátku 16. století renesanční křídlo a další patra v italském stylu. Ale nebyly to jen stavební úpravy, ale i renesanční život, uvolnění společnosti a přítomnost mnoha renesančních vzdělanců a umělců, včetně Leonarda da Vinci, který zde byl i pochován. Úchvatné jsou pohledy z vysokých hradeb a bašt na město, údolí Loiry a celé okolí. Sestoupili jsme příjezdovou rampou zpět do města a hned pod ní jsme navštívili vinný sklep. Ochutnali jsme a koupily. Francouzské víno má přece ve světe svůj věhlas. Po malé procházce městem jsme opět podél Loiry zamířili k dalšímu noclehu, tentokráte v hotelu Premiére.Pokoje, přístupné z pavlačí kolem budovy, byly vybaveny sprchou i WC, příjemný přepych a dobrý nocleh. Jen ta 10. hodina večerní, kdy musí být naprostý klid, je pro nás nějak brzská. |
| < Předch. | Další > |
|---|
