Uskutečnili jsme jedinečné vystoupení! Stalo se tak v odpoledních nedělních hodinách dne 19.11.2006. Naše kapela se dostala na pozvání do věznice se zvýšenou ostrahou v Rýnovicích. (www.vscr.cz/rynovice).

   Několik desítek izolovaných ostrovů v republice a my jsme stanuli (zatím) na jednom z nich.

   Při příjezdu nás ještě dobrá nálada neopouštěla, možná každý z nás začal přemýšlet, co nás žene za tu zeď. Jak to vlastně vůbec zvládneme?

    Po první kontrole totožnosti jsme vjeli do areálu a  říkali si, že ten vyřezávaný dřevěná plot by přeskočila i krysa z kanálu. OVŠEM. Po sto metrech jsme dojeli k další a vlastně teprve vstupní bráně. Osobní prohlídky, detektory, kontrola aut, zabavení všech osobních věcí, fakt mě zůstal jen kapesník a když jsem hodně poprosil tak i playlist. Vše zmizelo v bezpečnostních sejfech. Smekám před profesionalitou vězeňské služby a to fakt. Nikdo z nás nepochyboval, že to myslí vážně. Ony i tři řady ostnatých drátů udělaly své.

   Vystoupení proběhlo v tamní jídelně, u výdejních okének se rozbalil aparát, v rámci možností se nazvučilo a už jsme čekali jen na NĚ.

   Tady ve vězení víme, co jsou zač. Venku je ovšem nikdo z nás nepozná a ani neodděluje. Od toho jsou tyhle zařízení, rozsudky nad nimi padly, v drtivé většině oprávněné a my už rozhodně nemáme právo JE odsuzovat.

    Z přihlášených padesáti vězňů ke shlédnutí a poslechu hudební produkce byla na nás zvědavá nakonec asi tak polovina.

    Smíšené pocity, sevřený zadky, na hrdiny jsme si fakt nehráli. Rozhodně nová zkušenost. Je lepší být na druhém břehu…

    Jako bratry „návštěvníky“ jsme s sebou vzali hudební partičku Paralet, která také produkci odstartovala. Nedobrovolně dobrovolné obecenstvo tleskalo fakt pekelně, opravdu parádní atmosféra. Po několika písních jsme začali všichni cítit uvolnění. Seděli jsme mezi NIMI a vychutnávali si Paralet a hlavně tu zvláštní atmosféru. Nebýt JEJICH vězeňských stejnokrojů (rozuměj vaťák, tepláky a holínky) nikdo by nás od NICH nerozeznal. Chlapi dohráli a začali jsem my s naším masakrem. To už jsme některé vězně trochu znali, opravdu stačila hodina na poznání několika životních osudů. Hukot v jídelně si asi ani neumíte představit, udržet rozumný zvuk bylo nad naše síly, ale ve finále to nehrálo velkou roli. Někteří z NICH pařili a možná stačí jedna poznámka vězně po ukončení našeho vystoupení: „Ty vole, Vy nám tohle nalejete do hlavy a my jako máme jít teď klidně spát?“ Uvolnění pozitivní agresivity…
    Náš odjezd byl ve stejném duchu jako příjezd, nikdo nic nenechává náhodě, takže s detektorama tvrdě na nás, i naše ksichty můžou být falešný. Ale nebyly, opravdu ne.

    Děkujeme vedení věznice za tuto možnost produkce, dělali jsme to pro sebe, přiznávám, image je svinstvo, ale určitě hlavně pro NĚ.

    Paraletu děkujeme za vzájemnou oporu a jestli i oni děkují nám, tak není zač.

Michal - FIF