Tak jsem se šel v pátek po obědě trochu projít, tak na 20 minut, nakonec z toho byly téměř 2 hodiny. Mé kroky zamířily k peruckým památným stromům.

     Již téměř před rokem jsme se dozvěděli o snaze bývalého vedení obce o uznání dvou stromů za stromy památné  . Oba stromy byly vyhlášeny památnými 10. 2. 2006. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem na začátku své páteční vycházky zjistil, že u dubu i statné borovice jsou již tabulky se státním znakem a nápisem PAMÁTNÝ STROM. Všem, kteří se o to zasloužili (p.Vilhelm, pí. Halamová a další) patří za to veliký dík a uznání.
    Ale teď již pojďme na procházku podmračeným podzimním okolím Peruce. Kolem Radnice a obou rybníků jsem sešel k prvému památnému stromu , našemu starému kamarádu Oldřichovi. Oldřichův dub , dub letní (Quercus robur) byl památným vyhlášen již 14. 9. 1989, je vysoký 29 m a obvod jeho mohutného kmenu je 745 cm. Jeho starou hlavu dnes zdobí zlatočervená čepice podzimního listí. Již pan Werich použil v jedné pohádce rčení Až opadá listí z dubu. Ano, této čepice se Oldřich zbaví až na jaře, kdy již bude vystrkovat své pupeny listí nové. A já Oldřichovi věřím a na jarní zeleň se těším.
    Jen pár desítek metrů nad starým dubem stojí jeho mladší druh, možná bratr nebo syn, dub letní (Quercus robur), který je prvým z letos uznaných Památných stromů. Dub pod Perucí.   je statný 24 m vysoký zdravý strom s obvodem kmene 410 cm. Snad jen několik zaschlých větví na jeho spodní části by stálo za oříznutí. Možná, že budou k jeho kmenu za několik desítek let chodit turisté jako dnes chodí k Oldřichovi. Pokračoval jsem po Šlepce, prohlédl si ještě znatelné náspy této bývalé úzkokolejky a dostal se až k bývalému cukrovaru, dnes koupališti. Penzion u dubu,  vlastně Hotel Skot, byl nějaký potemnělý (snad není pravda, že ani jeho noví majitelé neuspěli a je zde opět zavřeno). Po opravované silnici nad kempem a koupalištěm jsem sešel až k bývalému mlýnu. V přilehlém Chovném rybníku LČR se pod pokutou 5000 Kč nesmí chytat, ale ve stavu v jakém je, tam již několik let nikdo rybu neviděl a ještě pár let neuvidí. Kolem vymíceného kaňonu jsem pokračoval do Lázní. Na levém svahu jsem se ještě zastavil u mohyly Františka Thuna z roku 1911 a po pár metrech jsem sešel ke studánce se železitou vodou.
    A zde je druhý Památný strom, statná Borovice u studánky .   Ke studánce 31 m vysoká nahnutá borvice lesní (Pinus sylvestris) o průměru kmene 230 cm je dominantou údolí. Jen škoda, že k ní není přístupová pěšina kolem romantického koryta Débeřského potoka. Lesáci ji dlouhá léta neudržovali a nyní zde dokonce založili lesní školku. 
Já se protáhl kolem a  mířil zpět k domovu. Přes koupaliště, kolem pískovcových skalek nad Majlanty a Karhancem, Boženinou a Sokolskou ulicí již rychle na odpolední kávu.

Procházka za stromy