Při svém toulání po Peruci a okolí jsem měl před svým zrakem nádhernou architekturu historické Peruce, park a les, viděl jsem České středohoří i okolní vesnice. Když jsem však sklopil oči, spatřil jsem pestrý a zajímavý život i zde.

    Při procházce parkem se přímo červenal jeden ze starých pařezů. Ne však studem, ale těly stovek malých červených ploštic. Byly jich plné pukliny trouchnivějícího dřeva i  jeho sluníčkem ozářený povrch. Kdysi v dětství v Třebenicích jsme je dlouhé chvíle s kamarády pozorovali na náměstí před školou.
     Další týden jsem se vydal do Chraštína, ale o této vycházce budu ještě psát. Opět se to kolem mne hemžilo drobným hmyzem, vyhřívajícím a živícím se na pestrobarevném koberci květů, který pokrývá okolí cest a hlavně vykácený průsek pro plynovod. Různobarevných motýlů a můr zde poletovalo několik desítek (možná i stovek).
     Ticho lesa rozrývalo temné bručení křídel čmeláků, kteří sáli chutnou šťávu ze středů různých květů. Byli zde i menší broučci a mušky, ale až na monitoru počítače jsem zjistil, kolik skutečně mini živočichů je na jednom květu. Na tom z něhož je tento výřez, jsem jich napočítal přes padesát.
Nejsme na Zemi sami, jsou zde stovky a tisíce dalších živočišných druhů a přejme si, ať zůstanou i ti nejmenší co nejdéle. Vždyť náš život je úzce svázaný a až vyhynou oni, nebudeme zde ani my.  A navíc,  jejich přítomnost je přeci tak krásná.
Jen se podívejte.