Po nádherném zážitku v loňském roce jsem se rozhodl zavítat opět na vodní hrad v Budyni nad Ohří na festival Keltský kruh. Vloni to pro mne bylo něco jedinečného, letošní 2.ročník byl podstatně skromnější. Nálada však byla opět kamarádská, příjemná.

    V sobotním shonu jsem nevěděl kam dřív, takže jsem se po sjezdu na Pátku a fotbalu v Chlumčanech dostal do Budyně až před třetí hodinou. Právě hrála třetí kapela programu SHIVERS. Dvě hezké sestry, doplněné o další tři muzikanty produkovali tradiční keltskou (nebo irskou – nejsem natolik zkušený, abych to rozeznal, ale dle mého jedno i druhé je téměř totéž) muziku. A přídavek byl natolik svižný, že jsem hned tancoval. A proč by ne, když jsem potkal kamaráda od medoviny Mafyho s jeho Janou, kteří také rychle reagují na rytmus hudby. Ale jinak po celé odpoledne tančily převážně malé děti. Na pravém jevišti se zatím připravilo plzeňské jablko, vlastně APPLE. A v Plzni se hraje rokenrol nebo bluegrass a těchto šest muzikantů bylo bluegrassem řádně napojeno. Hned jsem si zavzpomínal na bluegrossovou scénu na plzeňském výstavišti při Portách 80. let.

    I různých typických stánků zde letos bylo podstatně méně, místní kovář žhnul železo ve výhni, vedle jste si mohli zkusit udělat ruční papír a u dalšího stánku vytočit svůj keramický hrníček. V největším stánku nabízeli mimo jiné krásné skleněné poháry s tepanými nožičkami, ale také keltské amulety. Koupil jsem si Dračí strom, ten je hlavně na zdraví, ostatní nabízely bohatství a to nosí neštěstí.

     Irský tanec nesmí na Keltském kruhu chybět a v Budyni jej předváděla pražská škola TANEC COISCEIM. Ačkoliv to byla pouze menší skupinka šesti tanečníků, jejich výkony byly skvělé. Navíc zdůrazněné hezkými kostýmy. Na levém podiu se rozjela další kapela SHANNON (teď již nevím, zda tato, nebo pozdější Irisch Dew z Balbínovy poetické hospůdky) a byla to opět typická hudba s houslemi, píšťalou (flétnou) a irským bubínkem. KELSKÁ VINICE (ano, dobře Kelská a ne Keltská) prý hraje hudbu různých žánrů. Své sobotní vystoupení však muzikanti přizpůsobili duchu festivalu.
   Předěl dvou bloků opět připravili tanečníci z Coiscem a po nich hrála již zmiňovaná kapela IRISH DEW. Tradiční nástroje doplnila tahací harmonika – akordeon a malá harfa. Svižnou hudbu, opět s náznaky bluegrassu a s vtipným komentářem připravil v podvečer MONOGRAM. Opět trochu pěkného a kvalitního tance irské školy a po nich něco, co mi moc do keltského večera nesedlo. Relaxační hudba R. Pachmana a D. Hořínkové obecenstvo trochu uspala a pozoroval jsem, že několik přítomných i odešlo. Abych ale neškodil, v druhé půli svého vystoupení předvedli oba aktéři části z moratoria M. J. Hus, které mělo premiéru v loňském roce 590 výročí jeho upálení. To byla muzika nádherná a moc mne chytila. Další kapela TALIESYN již opět mezi Kelty patřila, i když hrála také v klidnějším rytmu. Oživením bylo hostování zpěvačky z následující kapely, známých DÚN AN  DORAS. Tři muzikanti s již zmíněnou zpěvačkou to rozjeli opět svižně a pod podiem se začalo houfně tancovat. Dobře tančili školení tanečníci a s ohromnou chutí my, ryzí keltští amatéři.

  Na závěr bývá to nejlepší a tak festival spolu Dún an Doras ukončila další známá letitá kapela, plná doktorů a odborníků, ASONANCE.  A určitě nezklamala. Ačkoliv se již přehoupla půlnoc, nechtěli ji posluchači z Budyně pustit. Bylo potřeba několika přídavků, než se trochu vynikající muziky nasytili.

    Jak jsem již napsal, letošní Keltský kruh byl podstatně skromnější, mne chybělo více keltské atmosféry, hlavně nádherný keltský obřad s loňským Druidem Tomášem Hájíčkem a trochu typické řemeslné a potravinové stánky (třeba pšeničné placky a medovina). Ale pořadatelům jistě patří velký dík za velmi přátelské prostředí a dobrý výběr většiny kapel. Již se těším na ročník třetí.

Keltská Buduně ve fotografii.