Autoři kresleného humoru tak nějak vidí svět o kousek dál. Za kopec. Kreslenými vtipy dovedou lidé pookřát nejen na duši, ale rozšiřují i jejich pohledy na věci, události, svět barevnějším a radostnějším koukáním. Jsou jakýmsi nečekaným spojením mezi tvůrcem a konzumentem. Vyvolávají úsměv, smích, jiskření v očích, očistu v mozku. Jak mocným spojením se mohou stát, to záleží na tom, jakým způsobem humorista dovede vyjádřit odvahu a pravdu, kterou člověk nejraději slyší o jiných.
    Existuje humor obsažný, i nic neříkající, bezduchý. Dobrý vtip nepotřebuje rozsáhlého výkladu. Často se pod jeho povrchem skrývají věci vážnější. Žijeme v době politického myšlení a hašteření, ekonomického tržního zdivočení, které až neradostně proniká do života všech lidí. I to se stává, že někdy i jednoduchý vtip je zpolitizován, stane se důvodem k soudnímu stíhání, je použit k nesvárům, nátlakům a pod. To tehdy, když je vykládán jinak, než měl autor na mysli.
    Existuje i humor zlé vůle. Pravdu lze formulovat s nadsázkou, ale nikdy by neměl vtip urážet, ubližovat. Nanejvýše udělat přátelské potíže, které se zase dají řešit humorem. Vyumělkovaný vtip většinou v sobě nese vadu přetvářky a za takovou se vždy skrývá něco nedobrého, nekalého, nepoctivého. Humor nemá křivit tvář, ale má ji rozesmávat, omlazovat, osvěžovat. Dobrý humor tryská z lidské radosti, volnosti, přirozenosti.
    Velikost lidí a věcí vzniká z maličkostí. Velikost většinou nahání strach. Spíš pohladíme malé kotě, než lvici, nebo pocítíme radostné uvolnění při pohledu na Zlatou uličku, než při vzhlížení na Katedrálu sv. Víta na pražském Hradě. Tak tomu je i s humorem. Kreslenými vtipy „beze slov“.
    K malým formám humoru také patří aforismy vyjádřené jednou větou. Podněcují k přemýšlení a úvahám o životě. A co může být hlubšího a krásnějšího, než otázky, které se dotýkají smyslu lidského života? Život je proto životem, že existuje myšlení. Myslím, tedy jsem!

Josef Poláček