V polovině června jsem měl calý víkend milou návštěvu. Byla u mne moje nejmladší vnučka Míša. V pátek a sobotu jsme byli ještě v divadle, ale pak jsme jeli domů, na Peruc.

   Byli jsme se podívat u pana keramika Hrdličky, večer jsme si sedli na náměstí na pivo (Míša limonádu) a v neděli odpoledne vyrazili do lesa. Prošel jsem s Míšou obráceným směrem, než který zná a zastavili jsme se na zajímavých místech.
Pojďte se projít s námi.

Sešli jsme kolem Hořejšáku a Dolejšáku (rybníky) k Oldřichu (dub) a poté pěšinou, kterou najde jen rodilý peručák ( a jak byla ještě před 30 lety frekventovaná) vzhůru na druhou stráň. Došli jsme k malému Vyšáku, Míša se vyfotila se sfingou a pokračovali dál k Vyšáku velkému. Míša je šídlo, je to fuška ji uhlídat, aby nespadla ze skály. Pokračovali jsme až na Konvalinskou cestu a za krmítkem další zaniklou pěšinou vzhůru pod vrchol stráně. Došli jsme až k plynovodu a pak ještě kousek výše, do Modřínové aleje, která vede na Krásnou vyhlídku.
A zde jsme potkali moji dávnou kamarádku s manželem a malou dcerkou a bylo po focení. Měli jsme si co povídat, vždyť se vídáme tak jednou do roka. Poseděli jsme na Vyhlídce a Ořechovou alejí jsme kolem Fořtovny přišli k zadním vratům zámeckého parku. Zde se naše cesty rozešly. My s Míšou jsme ještě stihli muzeum a prohlédli si keramické figurky pana Hrdličky, jehož dílnu jsme v sobotu navštívili. Je to krása. Míša sbírá želvy a jak velká byla její radost, když jsem ji k narozeninám koupil poslední vystavenou ve vitríně. A pro mne to byl i díky jí příjemný víkend.