Ano, tak dlouho jsem již nebyl ve Sklípku, přesněji v Getittonu. Ale měl jsem potřebu vyrazit do nějakého doupěte a když mne Vadaska pozval, sedl jsem na Jawu a vyrazil.

    Sklípek se za ten rok nezměnil, stále stejné ponuré, ale lákavé podzemí. No a hosté byli povětšinou také staří známí. Mnozí z Opery, ojediněle ještě z Mandarinu. Během večera přišla více než polovina exČajáku, Ben, Tomáš, Jana, Pavlína,... a tak bych mohl vypočítávát i nadále. Byli zde i nové, mladší tváře, cosi z ND Louny, něco krásného z Brutusu (ani jsem nevěděl, že bydlí tak blízko Peruce) a pár těch, které jsem ještě nikdy neviděl.
Na páteční večer byla před starou známou Beruškou úplně nová kapela. No úplně nová, Karel, Kid, Stehlíci, samé známé tváře a saxofon se zpěvem, mne dosud neznámé. Bohužel i ten název nové kapely mne vypadl z hlavy, ale asi zatím není podstatný. Podstatné je co kluci hrajou a jaká bude jejich životnost. Je to určitě dobrá parta a muzika dle jejich gusta, od undergroundu až po bigbít. Takže jen tak dál a ať Karlovy nové housle hrajou dlouho a často.
Pak přišel čas pro Berušku. Staré dobré blues, rock a dokonce i mistr Ježek. Velká změna za ten rok ale nastala v tancování, nebo našem poskakování a svíjení se před kapelou. Na prstech by se dali spočítat ti, kteří se během večera zdvihli a alespoň trochu zapařili. Já se spotil a byl jsem spokojen.
Musím najít, zda ještě existují stránky Getittonu a zda je tam program a pokud to vyjde, občas sem zajít.

Dubnový Sklípek.