Jak jsem slíbil, budu uveřejňovat vybrané články z prvého letošního Peruckého zpravodaje. Začínám samozřejmě Slovem na úvod místostarostky H. Halamové. Bohužel, je dosti smutné, vypovídá o vztahu občanů k naší obci.

Peruc je sídlem rozumu…

Jak jsme již několikrát v našem zpravodaji zmiňovali, velkou zásluhu na rozkvětu naší obce měl bezesporu kněz František Daneš, který Peruc při svém působení povznesl na kulturní a osvětové středisko. Kromě jiných osobností jej v Peruci navštívil v roce 1843 i Karel Havlíček Borovský, který potom o dva roky později ve svém dopise své přítelkyni mimo jiné napsal, že  Peruc je hlavním sídlem rozumu.

Nevím proč, ale čím dál častěji mi tato jeho věta přichází na mysl a čím dál častěji si říkám „ Ten by se asi divil!“  Ptáte se proč?

Myslí si někdo z vás, našich občanů, že se můžeme k tomuto odkazu pořád ještě hlásit, že je pravdivý? Hrozně mě to mrzí, ale já si myslím, že nikoliv. Stačí se po obci trochu porozhlédnout ...

Jeden příklad za všechny. Copak je normální a rozumné stále dokola rozbíjet a vyměňovat skla čekáren na autobusových zastávkách? Ano, sklo se někdy rozbije – stane se to. Ale to, co se děje nyní, to už není nehoda, to je zlý úmysl. Nemůžeme donekonečna „vyhazovat peníze“ za něco, čeho si Druhý neváží. Proto rozhodla rada obce, že již rozbitá skla vyměňovat nebudeme a místo prosklené čekárny zde bude jenom přístřešek. Asi to bude ostuda na hlavní ulici, ale bude to ostuda nás všech, že jsme si nedokázali vážit společného majetku.

A svádět to na děti? To by byl velký omyl! Každé dítě má rodiče a děti jsou jejich vizitkou.

                                  Helena Halamová