(Pokračovámí) Bez delšího váhání jsem šel dál. Prošel jsem pod dráty a před Čechovým lesem odbočil na Konvalinskou cestu.

    Vždy obdivuji obnažené kořeny statného stromu v ohybu, který se  tyčí nad místem, kde se cesta ohýbá po  svahu. Opět pod dráty, několik teréních vln  a jsem uprostřed plynovodní rýhy. Vždyť  jen kousek podemnou jsou Lázně. Svah je  dosti zledovatělý, přidržuji se větví a kořenů  a bez pádu se dostávám na lesní dálnici z Peruce do Stradonic. Přecházím ji a dnem bývalého jezera se ocitám na jeho levém břehu. Po několika krocích jsem na protržené hrázi a u podkovy. 
Nyní v zimě je jasně viditelná, ale jistě by si zasloužilo opravu a úpravu okolí.  Bohužel to vypadá,  že naše vnoučata ji již nenajdou. Stavím se do jejího oblouku a cítím tu sílu lásky,  která donutila místního pána panství skočit  i  s koněm za svojí milovanou do hluboky jezera, které se před ním rozkládalo.  Ale dost romantiky, jdu dál.  
   

     Zpět po hrázi a docházím ke studámce se železitou vodou.  Ta je již  několik let opravena a zastřešena (ta  střecha  se mi nelíbí, ale určitě  nové  zábradlí i pannu se džbánem chrání).  Kousek nad studánkou je mohyla  věnovaná  místnímu knížeti Thunovy,  královskému místodržiteli v Praze.

  Vykáceným lesem se blížim k Mlejňáku a stále slyším lesožrouty likvidující další části kdysi krásného lesa. I zde nedávno řádili, několik kmenů zničilo plot u bývalého mlýna. Snad jej správci lesa sami a bez upomínek opraví. 

Smutný pohled je i na rybník Mlejňák, kde jsme se jako děti koupaly. Další rok (kolikátý již ?) zůstal vypuštěný a bez známek snahy o jeho obnovení. Opuštěné je i koupaliště s chatičkami, v létě zde asi neuslyšíme ani dětský smích a radost. Oskar jej pro neshody opustil.

      Zato rušno je v penzionu U Dubu, snad nový majitel  ze Skotska  letos otevře. Už mně zbývá jen cesta po bývalé  Šlepce vzhůru na Peruc,  pozdravím starého  bracha  Oldřicha a jsem doma. Byla to  fajn  vycházka.

S fotografiemi Lázněmi..