Perucký rozcestník seznamuje s životy významných osobností. V tomto čísle se životem italského kněze Sv. Jana Bosko.

Svatý Jan Bosko
(31. ledna)

Jan Bosko patří ke světcům „moderní doby". Narodil se v roce 1815 v malé italské vesnici Becchi. Jako čtyřletý přišel o otce, o jeho výchovu se tak starala matka, která měla ještě dva starší syny, Antonína a Josefa.
Malý Jeník měl v devíti letech sen, ve kterém se ocitl mezi hrubými hochy a chtěl jejich chování změnit pěstmi. Uviděl však muže, který mu řekl: „Ne bitím, ale láskou...“ Tu se chlapci změnili ve vlky a Jeník dostal pokyn, aby změnil vlky v ovečky. Jeník se nad tak těžkým úkolem rozplakal. Dostal však Učitelku a pod jejím pohledem se vlci opravdu měnili v ovce. Jeníkova babička na tento sen reagovala slovy: „Kdoví, Jeníku, možná budeš jednou knězem.“
Stát se knězem ovšem nebylo snadné. Jeníkova rodina byla velice chudá a bratr Antonín neměl pro studium pochopení. Proto musel Jan odejít z domu a sloužit u cizích lidí, aby se situace doma uklidnila. Vzdělání se dostalo Janovi u různých kněží a učitelů, ve škole, kde svým věkem příliš nezapadal mezi ostatní chlapce - byl starší. Přes všechna úskalí byl přijat do kněžského semináře v Turíně. Na studia si musel všemožně vydělávat, a tak se naučil mnoha řemeslům, což později využil při budování dílen pro chlapce.
Roku 1841 se Jan stal Donem Boskem. Jako mladý kněz se setkal s chlapci ve věznicích a poznal, že právě chlapci a práce pro jejich spásu je jeho povolání. Začal je tedy o nedělích shromažďovat a vyučovat je katechizmu. Hrál s nimi různé hry, učil je modlitbě. Chlapců přibývalo, místa pro ně bylo stále méně. Bůh však poslal Donu Boskovi do cesty člověka, který mu nabídl pronájem stodoly, louky a části domu. Postupně se celý dům proměnil v domov pro hochy - oratoř, stodola v kostelík a louky v hřiště. Během několika let se oratoř stala otevřenou náručí stovkám chlapců, kteří neměli rodiče nebo museli z domova odejít. Don Bosko se zajímal o jejich zaměstnání, učil je, aby byli dobrými křesťany a poctivými občany. Vybudoval několik dílen, kde se chlapci učili vázat knihy, spravovat boty, šít oděvy apod. Nadanější hoši studovali.
Z nejvěrnějších hochů, kteří chtěli následovat Dona Boska a uskutečňovat jeho zásady, se zrodila řeholní rodina Společnost sv. Františka Saleského – salesiáni.
Don Bosko zemřel roku 1888, ale jeho odkaz je živý dodnes a oslovuje muže i ženy, kteří chtějí sloužit Bohu v mladých lidech. Základem jejich přístupu je tzv. „preventivní systém" - snaha dát mladým dobrou náplň volného času a předcházet je svojí láskou. Salesián je stále mezi mladými, je jedním z nich, nepovyšuje se nad ně, ale doprovází je na cestě...
Toto povolání lze uskutečňovat mnoha způsoby, nejznámější je mužská větev – Salesiáni Dona Boska, ženská větev – Dcery Panny Marie Pomocnice a lidé, žijící ve světě, v manželství – Salesiánští spolupracovníci.
O životě Dona Boska doporučuji k přečtení knihu Teresia Boska: DON BOSKO