|
Chovatelská stanice na Peruci |
|
Napsal Plazík st.
|
|
Středa, 02 prosinec 2009 |
25.1.2006
často potkávám své známé na vycházkách se svými psy. Moc jim nerozumím, ale jeden se mi líbil. Až nyní jsem zjistil, že je to bernský salašnický pes a navíc, že je na Peruci jejich chovatelská stanice.
Pokud se chcete o těchto psech a chovatelské stanici dozvědět více, můžete navštívit nový web Z PERUCKÝCH LESŮ . Připravil jej Martin Hájek a z rubriky zajímavosti jsem pro vás vybral na ukázku článek JAK TO ZAČALO .
 Jak to začalo
|
Bydlíme na venkově a jak to bylo jen možné pořídili jsme si pejska. Nejdříve německého ovčáka a když po 12 letech uhynul, rozhodovali jsme se, kterou rasu si zvolit. S dcerou jsme prostudovali všechny atlasy psů a poradili jsme se i s přáteli. Favoritů bylo hned několik, ale jen jediný byl vítět a to BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES. Snad pro jeho dobrosrdečnou povahu, pro jeho elegantní vzhled a nebo díky jeho oddanosti k pánovi a všem členům rodiny. Proto jsme neváhali a v březnu v roce 2002 jsme si pořídili první štěňátko, fenku Bessy. V celém okolí vzbudila veliký zájem a obdiv, kdo by také odolal malému sametovému medvídkovi. S postupem času náš medvídek vyrostl. Zcela nás učarovala a všude nás doprovázela. Tak jsme se rozhodli zkusit to i na výstavách. K naší spokojenosti měla Bessy úspěchy, které zakončila bonitací v Berouně. V roce 2004 jsme ji vybrali ženicha Bena a k naší nemalé radosti se 28.11.2004 narodilo osm malých klubíček. Ani jsme se dlouho nerozmýšleli a jedna fenka u nás zůstala. A teď se na dvorku probíhá Bessy spolu s malou Ambrou. Spolu s ostatními zvířecími kamarády se snášejí dobře, dokonce chrání našeho třetího pejska Nessy (trapasličí králičí jezevčík). Každému, kdo hledá kamaráda do každého počasí, bych bernského salašnického psa vřele doporučila.
|
|
