You are here:
| Perucký rozcestník - Přečetli jsme za vás... |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 25 listopad 2009 | |
|
1.12.2005 Obdivuji autory, kteří jediným příběhem dokáží oslovit jak dospělé, tak děti – každého svým způsobem. Jedním z těchto autorů je zajisté liberecký rodák Otfried Preusler. Jeho Čarodějův učeň se opírá o starou lužickosrbskou legendu. Otfried Preusler:Čarodějův učeň Čtrnáctiletý Krabat, sirotek, je přijat na službu do mlýna na blatech. Nadšení, že má střechu nad hlavou a plný talíř, brzy vystřídá únava z těžké práce. Podivné chování jednookého Mistra i mlynářské chasy rozluštil teprve Velký pátek: Krabat se stal žákem v Černé škole magie... Krabat je nejdříve temnými silami fascinován, ale časem odhaluje, že ho tyto síly mohou zahubit. Jeden totiž, ten nejlepší v učení magických zaříkadel, se musí v posledním dni roku utkat s Mistrem – kdo nezvítězí, umírá. Krabat pilně studuje, odhaluje tajemství a zákonitosti školy a také poznává ve svém srdci cit k dívce, kterou potkává každý rok o Velikonocích a kterou nazývá „kantorka“. Po třech letech ve mlýně je z Krabata nejlepší učeň. S pomocí přítele, „hlupáčka“ Jury , se dozvídá, že vysvobodit ho od jisté smrti, která ho čeká při souboji s Mistrem, může jen jeho milující dívka. Jestliže přijde poslední den v roce k Mistrovi a poprosí jej, aby Krabata propustil ze služby, bude podrobena zkoušce: musí mezi proměněnými chasníky najít svého milého. Pokud obstojí, bude Krabat volný a s ním i všichni chasníci a všechna kouzla pominou. Pokud neobstojí, zemře dívka i Krabat. Dál už nebudu nic prozrazovat – zalistujte, přečtěte si. Na závěr však chci ještě vyzdvihnout jeden úsek knihy, který považuji za vrchol celého příběhu a úžasnou symboliku křesťanských Velikonoc. Na Velký pátek byli mlynářští chasníci vysláni Mistrem vždy po dvou na místa, kde se přihodilo nějaké neštěstí. Tam museli zůstat do půlnoci. O půlnoci si na čela kreslili ohořelým dřevem znamení, které je magicky spojovalo s Mistrem. Ve stejnou dobu chodily dívky z vesnice pro velikonoční vodu, mezi nimi i Krabatova dívka. Při prvním setkání „kantorky“ s Krabatem tváří v tvář se udála velmi důležitá věc, která Krabata proměnila... „Potom ponořila cíp svého šátku do džbánu s velikonoční vodou a aniž pronesla jediné slovo, setřela Krabatovi znamení muří nohy z čela: jemně a beze spěchu, tak nějak samozřejmě. Chlapci bylo, jako by ho zbavila poskvrny. A byl jí nekonečně vděčný: že byla, že stála proti němu a dívala se na něho.“ Jiřina Botošová |
| < Předch. | Další > |
|---|
