26.11.2005
..ale i okolo ní jsem se prošel po prvám mírném zasněžení letošního roku. Peruc se připravuje na nové období, po rozporuplném létě a nádherném podzimu přichází zima. Jaká asi bude?

Pojďme na první zimní procházku.
   Ne, na prvém snímku to není posvátná japonská Fudži, ale naše Milešovka nad zamlženým údolím Oharky. Určitá podoba tu však je. Z cesty u hřbitova se přes Korzo dostáváme na začátek Boženiny ulice. Novější horní částí sejdeme ke Kinu v Sokolské ulici. Za ní vidíme věže kostela sv. Petra a Pavla, ale my pokračujme dolů. Po levé straně nad bývalou novákovic stodolou, nyní domem Hniliců, vyrostl dům nový. Není omítnutý, ale dle záclon již obydlený.
Pod Karhancem přicházíme do nejstarší části této známé perucké ulice. Vlevo s č. 92 je stavení, mne blízké. Bydleli zde babička a děda, za kterými jsem sem často chodil. Malé baráčky, nalepené jeden na druhý s dvorečkem tak akorát na malou kárku a pár slepiček, nás vedou kolem bývalého cukráře Janoty a sedláře Kouby pod Jarešák. Děti využily prvého poprašku sněhu na kočičích hlavách a zdárně zde prošoupávají své umělohmotné pekáče ( my jezdili na pravých plechových, vytažených z lomu v Halečkovic skále).
Poslední částí Boženiny ulice mezi Heřtovic chalupou (odtud dle pověsti Božena pocházela) a prostorem bývalého Jiráskovic statku přicházíme naproti památné Boženině studánce. Kolem zámku a přes náměstí do naší Jiráskovi ulice a prvá zimní procházka končí. Věřím, že nás bílá Peruc přiláká ještě několikrát.