Pokračujeme listováním v PZ 3.05 článkem o Boleslavu Jablonském.

Proč ulice JABLONSKÉHO ?

Boleslav Jablonský (vlastním jménem Karel Eugen Tupý), český básník a spisovatel se narodil 14. 1. 1813 v Kardašově Řečici a zemřel 27. 2. 1881 ve Zwierzyńec u Krakova (dnes Polsko).
   V letech 1837 – 1839 byl redaktorem časopisu Květy a almanachu Vesna, člen Tylovy skupiny v Kajetánském divadle. V roce 1841 byl vysvěcen na kněze, vydal Básně smíšené a milostné a Moudrost otcovskou, kterými si rychle získal proslulost v obrozenecké společnosti. A právě v této době začal navštěvovat spolu s Palackým, Havlíčkem, Třebízským, Sabinou, Riegrem a dalšími pokrokovými osobnostmi té doby děkana Františka Daneše zde na perucké faře. V roce 1846 vytvořil modlitební knihu pro paní a dívky Růže Sionská. Mladé zaujal svými Písněmi milosti a starší vlasteneckými básněmi Tři doby země české a Pozdrav do vlasti. Byl představitel vlastenecké idyličnosti a sentimentální vřelosti. Je pochován na Vyšehradě.

Boleslav Jablonský působil v letech 1843 – 1847 jako kaplan v nedalekých Radonicích nad Ohří a velmi rád jezdíval do Peruce...