Podzim a zvláště ten letošní dává pro lidské i skleněné oko fotopřístroje úžasné pohledy. Na naší krásné Peruci opadalo listí postižených kaštanů již v srpnu a nyní barevné koruny lip a ostatních dřevin vytváří s halými kaštany neopakovatelné kompozice.

      Otvírají se průhledy, která byly celé léto ukryty a slunce svými paprsky dávalo hloubku i malým detailům. Nezbylo mi nic jiného než vzít Olympus a spolu s ním koukat kolem sebe.       Na procházku zvou zámecké sfingy a pak již větve a architektura historického centra. Zámek a kostel sv. Petra a Pavla stojí čelem k sobě a již nejméně tři století pozorují, jak žijí lidé v jejich obci, co dobrého a špatného konají. Jistě ve svých rozhovorech pochválí, ale i kárají. Obě stavby z vnějšku působí upraveným dojmem, ale jak zpustly uvnitř za poslední léta! Ale to je o něčem jiném, vraťme se do krásného podzimního dne roku 2005. Němá zvonice a pomník padlých dotváří tvář náměstí pátera Daneše i malíře Filly.     Koukneme se Poustkou i za roh ke škole a na Korzo, ale rychle se vracíme pod bizardními větvemi kaštanů na náměstí a pokračujeme do zámeckého parku. A ten je pohodový a kouzelný v každou roční dobu. Muzeum české vesnice již uzavírá svůj vchod, ale i za letošní rok připomnělo těm starším a objevně ukázalo mladším, jak se u nás žilo před desítkami let.   V závěru ještě několik pohledů na kostel od Radnice spolu s pohledem na komín bývalého pivovaru.  Prvá část další podzimní procházky končí. Nyní již začalo typické počasí této roční doby, sychravé s mlhami a prvými mrazíky a všichni se již připravujeme na zimu. A Peruc bude fotogenická jistě i pod sněhem.

Podzimní průhledy