Tak se mi snad podaří do zahájení divadelní sezóny zpracovat téměř vše, co jsem do Olympusu nacpal během prázdnin. Dnes dokončím procházku Prahou, z hradu zamířím přes Strahov na Petřín a skončím na Václaváku.

    Přes všechna nádvoří hradu, kolem románské baziliky sv. Jiří a gotického chrámu sv. Víta jsem se vrátil na Hradčanské náměstí. Úzkými uličkami kolem kostela sv. Jana Nepomuckého, určeného věřícím vojákům pražské posádky, jsem došel k baroknímu skvostu, k pražské Loretě. A hned naproti majestátní budova Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničí. Vždy si zde vzpomenu na Jana Masaryka, jehož busta vždy stála na psacím stole mého dědy. Na Pohořelci si v bufetu dávám oběd a Smíchovskou 12 za pouhých 80 Kč a průchodem se dostávám na nádvoří Strahovského kláštera. Zde jsem již dlouho nebyl a ani si nevzpomínám, kudy jsme vstupovali do knihovny s velkými globusy.

   Je nádherný letní den, jeden z mála v letošních rozmarech počasí a já pokračuji po asfaltových cestách a schodištích vzhůru na Petřín. Stanu pod rozhlednou a v tu chvíli si říkám, že se opět po mnoha letech podívám nahoru na tuto pražskou Eifelovku. Při výstupu mne překvapila nižší vyhlídková plošina. Ta zde snad při posledních návštěvách nebyla. Ale pěkně se z ní fotí Jen se podívejte na dva panoramatické snímky odsud a ještě jeden z vrcholu. No, není to krásný pohled na naší Stověžatou. A z horní plošiny vidím téměř až domů, v oparu se rýsuje i Milešovka. Pokochal jsem se a scházím dolů. A mířím i z vrcholu nejznámější pražské hory, přecházím dráhu lanovky a kolem Štefánikovy hvězdárny a Nebozízku přicházím k pomníku básníka z nejmilejších, patronu milenců K.H.Máchy. Nad temné hory růžný den vyvstav, májový budí dol, ... Tak začíná 3. zpěv jeho Máje, ještě po 40 letech si ho pamatuji.

     Jsem však již dole na Újezdě, přecházím rušnou ulici a po Mostě legií přicházím ke kolegům, tedy pardon, k Národnímu divadlu. Vedro vzrůstá a celý propocený se po Národní třídě dostávám na Václavské náměstí. Zde je již v plné přípravě známé cyklistické kritérium. Jsou tady i úspěšní lounští cyklisté. Využiji stínu lip k odpočinku, shlédnu závod nejmladších kategorií a rozhoduji se jet odpoledním rychlíkem domů. Nakonec jsem se večer v TV dozvěděl, že světové hvězdy stejně večer nezávodily.

Byl to nádherný den, nádherná několika kilometrová procházka po městě, které mám spolu s naší Perucí nejraději. Nevím, kolikrát jsem již místa kudy jsem procházel navštívil. Ale stále na mne působí silně, citově i relaxačně a budu se sem s láskou vždy vracet.

Fotografická procházka Prahou II