Státní svátek či jen den volna, doplnění esejů Stanislava Kučery píšící do týdeníku Press

Na perucké škole,která má od srazu rodáků novou fasádu, vlaje státní vlajka, což působí velmi pěkným dojmem. Jinak se nijak nepozná, že by v Čechách se chystal nějaký svátek. Přestože je neděle, mnozí se chystají pracovat, např. na úpravách chmelnice, sběr dříví, apod. Z kulturních akcí vynikají Plazíkoviny v opeře, ale to už je oslava z úplně jiného důvodu, byť ji svému kolegovi ze serveru Mirkovi velmi přeji a musím pochválit kvalitní propagační přípravu. Pomineme-li události za II. světové války a zamyslíme-li se na údálostmi sametové revoluce, které jsou jistě tím hlavním impulsem ustanovení tohoto svátku, berme v úvahu, že pražský sraz studentů na Albertově k uctění památky Jana Opletala, byla vlastně akce SSM i s následným pochodem na Vyšehrad se svíčkami v rukou. Na Václavák to nešlo, protože tam byl kordón příslušníků VB a tak se kupodivu odvážní vyvolávači hesel pustili do pochodu Prahou. Tentokrát hasiči nesprchovali jako při demonstracích na Václavském náměstí, zabránili pouze pochodu přes most na hrad a tím se dostali lidé na Národní třídu, kde nastal nesmyslný masakr studentů s kyticemi. Tato událost spustila až následně mnohem silnější protesty v následujících dnech a tak zvítězila svoboda a demokracie, což by měl být jistě důvod k radosti. Proč tomu tak není je otázkou. Dle mého názoru, by měl být svátek opravdu svátkem, podobně jako vánoce či velikonoce nebo svatodušní svátky. Lidé by měli vědět proč se slaví či proč si ten či onen svátek připomínáme. Možná, že to souvissí i se schizofrenií českého národa, který tvrdí, že chce demokracii, ale dříve se měl líp. Tento tón je patrný i u dopisovatele esejí pana učitele Stanislava Kučery, jehož sloh je vynikající a čtivý. Velmi často si vžak zavzpomíná na zla Bolševika, se který dokonce spojil i husitské hnutí. Doslova cituji: za totalitního režimu se mohly slavit jen kuministické svátky a bratr Žižka. Opomněl však, že Žižka žádný státní svátek nemá, nýbrž Hus. Ten však nebojoval za vítězství proletariátu, ale za čistotu mravního učení tehdejší církve, za spravedlnost a pravdu. Tento mučedník se slavil 200 let až do Bílé hory, dávno před Vítězným únorem. Jeho morální odkaz byl Čechům oporou v době temna. Domnívám se, že tyto hodnoty se vyplací si připomenout. Pokud určité hodnoty ztrácíme není důvod jich si připomínat a nové svátky nemusí mít dlouhého trvání.