Začíná sobota a já již vím, že tento festival je pro mne letošní špičkou. Jaký propastný rozdíl oproti Českým hradům na Budyni. Zašli jsme si na kafe do jedné příjemné hospůdky a na oběd do druhé, větší, ale nepřipravené na takový nával.

    Pavlíčkův spoluhráč Vilda Čok má bypas. Vlastně ne Bybbas, svoji novou kapelu. A v typicky čokovské show baví publikum novými písničkami i známými peckami. Po něm přichází další známá tvář a kapela, Bára Basiková a Precedens. Bára si pozvala ještě kamarádku harmonikářku Lili Marlen, ale ani tak mne nezaujala. Prvá a jediná kapela, při které jsem odešel od pódia (kvalita byla výborná, ale vůbec mě sem nesedla). O návrat na rockový festival s postarali 100°C . Kapela s úspěchy na mnoha soutěžích a přehlídkách, ale pořád upřímná, klukovská. A opět směsice mnoha stylů, snad funky, hiphop a něco navíc, s dechy i DJ. Zkrátka živá hudba 21.století. A živá byla tak, že uklidněný Vroutek ohromně probrala.

   Po typicky fesťákové kapele opět legendy. B - Balage, S – Střehavka, P – podruhé Pavlíček. Všem předvedli svoje mistrovství z 90.let minulého století. Na své si přišla hlavně střední generace a obdivovatelé Pavlíčkovy kytary. Jedna z nejoblíbenějších kapel posledních let  Wohnout bráchů Homolů byl pravý rockový nářez. Začínali jsme mrznout, ale energie wohnouťáckejch akordů nás opět rozehřála. A pořadatelský vrchol druhého dne RFCH byl před námi.   KAVA KAVA , britská kapela, která brouzdá po evropských festivalech mě něco připomínala. Až v pondělí mne Lábus řekl, že kdysi hrála v legendárním lounském Mandarinu. Pat Fulgoni se správným rockerským vzhledem a se svojí trubkou předvedl spolu s celou kapelou úžasný výkon v popůlnočním mrazivém čase. Dva saxofony a DJ dávají kapele zvuk dnešní doby, ale ten správný rock celému vystoupení vévodí. Nevím, zda další špička nevyhladí celý RFCH do roviny, ale jinak nelze ani toto vystoupení nazvat.

   NEVYDRŽELI JSME !  Když to sečtu, v pátek 10 hodin a v sobotu 14 hodin (vlastně -1 hodina Báry), tj. 23 hodin skákání na vrouteckých drnech a mráz na holých lýtkách, to již byl i na mne a Honzu záhul. Navíc Krucipüsk jsme v posledním měsíci viděli dvakrát a i když si to vyměnil s Mary Jane, rozhodli jsme se pro ústup. Vždyť jsme toho viděli a hlavně slyšeli tolik, že nám to splývá do šílené směsice všech rocku příbuzných stylů. Alenka s kamarádkami nás doprovodili k autu a po třetí jsme doma padli do postele, abychom se celou neděli učili znova chodit.

  Musím ale ještě jednou poděkovat  pořadatelům za tak úžasný program  a příjemné prostředí, zvukařům za super zvuk i přímo u podia, světýlkářům za výborný světla – poprvé svítili do tváří a nejen zezadu, jak je poslední dobou zvykem,  všem kamarádům a kamarádkám, kteří vyplňovali náš čas mezi hudebními nářezy a nakonec i tomu počasí, že nás jen dvakrát trochu více zkropilo. Ale tento způsob léta .... .

PS.: Tak ještě nevím, což takhle příští víkend Rumburk?

Pohled na sobotní RFCH