|
Klasika pod třebízskou skalou |
|
Napsal Plazík st.
|
|
Neděle, 22 listopad 2009 |
2.8.2005
Letos jsem se ještě pod třebízskou skálu nedostal, ale koncert legendy Hudby Praha jsem si utéct nenechal. V pátek večer jsem sedl na Jawičku a vyrazil na jih od Peruce.
Zaparkoval jsem, zaplatil stopade a obhlédl areál. Bylo zde skoro prázdno, pár Louňáků a dalších asi padesát lidiček. Sedl jsem si k Masňákovi s Alenou, za chvíli ještě přijel přítel kameník se ženou. Večer rozehrála kapela, tuším z Litoměřic a po ní další se slušnou muzikou, ale s dosti slabou zpěvačkou. Čekání na Pražáky a další posluchače však vyplnily obě kapely dobře. Setmělo se a na ohrazené mini podium se stěhovaly známé tváře Hudby Praha. Divoký srdcař Michal Ambrož, echtovní Kája Malík a další. Zvuk dal trochu práci (i když byl i zde dobrý známý zvukař), ale hrát se před jedenáctou začalo.
To už nás na Třebízi bylo kolem dvou stovek a většina s chutí vsávala známé zvuky známých písní. Pobrukovali jsme si alespoň refrény a někteří i trochu poskakovali. Jinak ale bylo celkem klidno. Klid však při známé písní o jedné dýmající rostlině přerušily prvé hromy a blesky. Vítr začal házet ze skály před podium větve, ale profici hráli dál. Uprchlo jen pár jednotlivců a ostatní si vypískali po špinavých zádech i přídavky. Skončili jsme při mámině tvrdém alkoholu a tátově rokenrolu.
Pro mne a většinu pamětníků to byl jistě příjemný večer. A to jsem si neuvědomil, že další den mne čeká v Budyni jako prvá partička Divoké srdce. Trochu jsme zmokli a i já při burácení a s kapkami sedl na motorku a pomalu jel mezi větvemi, osvětlován kolem létajícími blesky, domů. Bohužel nevím, zda nakonec hrál i pořádající Trilobaet, ale v každém případě klukům patří za koncert dík (asi bohužel na něj doplatili).
Legenda pod skalou
|
