Tak jsem se v pátek večer vydal s kamarádem Honzou do Žatce na své oblíbené Krausberry. Již dlouho jsem si s nimi nezapařil a moc jsem se těšil. Jen jsem se potřeboval stavět v divadle pro kabel k foťáku. Ale ouha!

   Zastavíme a pod Formanem cosi zarachotilo. Řadící páka byla celá viklavá a dole viselo jakési táhlo. My mechanici od Forda to nevzdáváme, hupsnu do montérek a během 20 minut jsem vše spravil. Nastartuji, řadím jedna a ona je tam trojka. Řadím dvě a opět trojka. Stejně jsem dopadl i se zpátečkou. Auto na dvůr a co dále. Naštěstí se právě břišně dovlnila kamarádka z Donína a hodila nás na Peruc. Ještě jednou díky.

  Bude 9 a co s načatým večerem. Na plakátku u Matějčků se dočítáme, že na setkání ve Slavětíně hrají Pluťáci. Uděláme si teda generálku na zítřejší oslavu. S Honzovým spolehlivým Formanem přijíždíme za slavětínské hřiště v okamžiku, kdy Baliková parta vydává prvé tóny. Do ruky lounskou 12 a rozhlížíme se kolem. Již na prvý pohled zajímavá společnost v zajímavém prostředí a kolem pěkné pískovcové kvádry. Občas již ztvarované lidskou rukou s majzlíkem. Uvědomujeme si, že i místo je vybrané úžasně, pohled od sušárny směrem k Českému středohoří, za kterým zapadá sluníčko, je fascinující.

   Pluťáci hrají, my se s Honzou před nimi vlníme, popíjíme a tma se snáší nad Slavětínem. Kapela již nevidí na struny, končí a balí My se opět procházíme po louce. Obrovský stůl plný dobrot, od melounu po klobásku, stan, ve kterém probíhá zajímavý seminář, nebudeme rušit a hlavně velká pec, pod kterou se před chvílí začalo topit. Že by chleba? Ne, žár brzo dokončí keramické výtvory účastníků uměleckého sympozia SLAVĚTÍN 2005. Za pecí jakýsi človíček tesá do kamene širokou rýhu, tak si ho fotím. Družně k nám přistoupí a my se dozvídámě, že je to sochař – kameník na volné noze zvaný Štraus, který přišel za kamarádem Tomášem. Přichází i další a my se dozvídáme, proč jsou zde.

    Již potřetí  pozvalo soukromé gymnázium Pod Vyšehradem mladé umělce se zemí Vyšegradu, aby zde strávili společný týden, vyměnili si názory a předvedli co znají a umí. Po celý týden mají i hosty, dnes tady byli herci z Rádobydivadla Klapý a peručtí  Pluťáci. Prvý rok začali tvořit z dovezeného pískovce, vloni se věnovali malbě a letos to vše obohatili o téma Hospodářské zvíře. Krávy, kozy a další vesnické zajímavosti mnozí viděli na farmě pana Suchého poprvé. To nám již ale říká ten, který vše spískal. Tomáš (Mgr. akad. soch. Tomáš Polcar ) se svojí ženou si před lety vyhlédl právě tento malebný kout naší země.  V tu chvíli si i uvědomuji, že jsem mnohé viděl ve čtvrtek v lounském divadle, kde besedovali s naším ředitelem a pak i shlédli premiéru Rádobydivadla.
   Tma houstne a pec začíná být rozžhavená. Její topič je jistě odborník, pouhým pohledem do průzoru oznamuje, že uvnitř je již 600 stupňů a brzy bude u komína liška. A nemýlil se, za chvíli skutečně šlehá z vysoké roury oranžový plamen. Ráno bude keramika nádherně vypálená.

     My se s Honzou loučíme, ještě jeden pohled do žhavých jazyků, které dnes tvoří a neničí, a již vůbec nelitujeme koncertu v Žatci. Kdy má člověk možnost se setkat s tak zajímavými a příjemnými kamarády s tak blízkým pohledem na život a společnost. V sobotu se sem již nedostaneme, ale určitě se přijdeme podívat za rok na 4. setkání.

Pohled do Slavětína.