Minulý týden napadl i v našem okolí sníh, který byl doplněn o sobotní noci.další čistou přikrývkou. Není ho letos hodně, ale i těch téměř 15 cm za týden je příjemných jak pro oko, tak pro přírodu.

Rozespalý jsem se podíval v neděli ráno na dvůr a odrážející se sluneční paprsky mne naplno probudily. Na starém okapu se třpytil tradiční rampouch a nad ním si větřík hvízdal v ledových varhanách. Bílo bylo i kolem zámku u Thunů i naproti u svatých Petra a Pavla nad kostelním schodištěm. Otočil jsem se dolů ke skryté Boženě a přes starou spořitelnu jsem zahlédl část úžasného Českého středohoří. Toto panoráma prosvítá za leckterou peruckou střechou a často ohromuje návštěvníky naší vesnice. Ale již musím domu, do Jiráskovi ulice pod našeho řeznického lva na oběd. Večer v divadle hrajeme, tak se musím vrátit do Loun.

Na státovce jsem se přehoupl ke smolnické křižovatce a musel jsem zastavit na místě, kde téměř vždy zastavuje i pan režisér Bedřich Ludvík, když hledá rozhledny, stromy a nebo prameny. Vyvstalo přede mnou opět to úžasné sopečné pohoří a já jej musel v klidu shlédnout od Lounských vrchů až daleko k Úštěku. A za ním krušné Krušné hory. (Připravil jsem vám i kontrastní pohled na tuto scenérii.) Oblík mne však opět vyzval k pokračování v cestě, zachvíli přijedou kulisáci a Jana Paulová s Pavlem Zedníčkem.

PS.: Byli večer úžasní a paní Jana moc milá, děkujeme.