2.2.2005
Tak bývám často na Kladně a to jen díky Brutusu. Přece jen, do 19 je to od nás asi 30 kiláčků a tak o volný víkend je kam jet. Ale v půl deváté jsem ještě nevěděl, že pojedu. Otevřely se však dveře a zaznělo, TAK JEDEM! .
Přijížděli jsme trochu po devátý, ale ze sálu na parkoviště ještě zaznívaly poslední tóny úvodního rokenrolu. A uvnitř čekaly kamarádky z Hřebče, takže rozjezd byl rychlý. Dokonce i zvuk a hraní bylo na úrovni, takže jako vždy, pohodová pařba. Na Apače jsme nesedali, ze zasněžených bot bylo pod námi dosti loužiček. A o tom, že se rozvlní pod pódiem vše dle brutálních tónů a ty rostou z podpódiového vlnění, že vše je v souladu, to snad píši téměř pokaždé. Jen oproti minule, dámy, kterým bylo asi polovic co mne, nahradila mladá krev. Kočičky, které ještě včera chodily do základky se již zařazují mezi staré brutky a – sáky. A to je moc dobře, Saša bude ještě téměř padesát let hrát (stejně jako já do stovky) a tak bude mít pořád své fanynky. A byly pod pódiem i krásné detaily – pěkné pupíčky, jen si ... , ale už dost.
Tak se snad ještě do devatenácky na ně i všechny pařiče podívejte .
|
