You are here: Hlavní strana 
Povídky Na Vyhlídku a ..
Povídky Na Vyhlídku a .. | Na Vyhlídku a .. |
| Napsal Plazík st. | |
| Pondělí, 06 červenec 2009 | |
|
26.4.2003 …možná ještě dále. Velikonoční pondělí, já si chvíli pospal po několika nočních směnách, obešel s pamihodem pár známých, poobědval u dávné známé a bylo odpoledne. Odpoledne nádherné, které zvalo k procházku. Často se do lesa nedostanu, tak jsem se vydal na tradiční Krásnou vyhlídku. Pojďte se projít se mnou a s mými fotografiemi .Od zámku, parkem kolem bývalého špejcharu, dnes muzea, k zadním vratům. Již zde dýchalo jaro a žluté kvítky zdobily vyrážející trávu. Po silnici dolu na křižovatku u fořtovny, vlevo je silnice kolem dubu a koupaliště na Slavětín a Louny, vpravo bychom jeli přes Evaň do Libochovic, nebo na Černochov. Ale já šel cestou mezi lesem a polem vzhůru ke svému malému cíli. Nad kopcem vcházím do stárnoucí ořechové aleje,potkávám i další návštěvníky našeho lesa. Líný Pražák dokonce zajel svým autem až k závoře před vstupem do lesa. Zde kdysi byla nádherná vysoká borovice a krásné duby, z nichž je jen malý zbytek Vcházím do lesa a míjím místo, kde stávali obdivovaní Milenci. Dnes jsou mrtví a připomínají je tlející pařezy. Ale život neodešel, obydleli je lesní mravenci. Pokračuji cestou, po které kdysi jezdily panské kočáry až do Libochovic a blížím se k nejhorší ráně lesu, průseku pro různá potrubí. Vlevo zahlédnu Středohoří a vpravo mýtina končí v polích. Rychle přecházím a ocitám se ve zbytcích úžasné modřínové aleje, která cestu vroubila. Za chvíli již zahládnu turistickou modrou šipku a pod svahem nově zbudovaný přístřešek Krásné vyhlídky. Prostá lavička byla milejší. Popovídal jsem si s odpočívajícími turisty, zvedl pohled k zamlženému Českému středohoří. Počasí bude stálé a krásné. Při dobré viditelnosti pomůže v orientaci popsaný profil všech kopců, od Lounských vrchů, přes Milešovku Košťálov až po Hazimburk. Ještě si opět přečtu rezavějící verše básníka Svatopluka Čecha, vnuka bývalého peruckého starosty a rozhodnu se jíti dál. Mezi opět zanikajícími duby, pod vysoké napětí až do míst, kde kdysi byl příjemný palouček, lemovaný borovicemi. Podél cesty odkvétají koláče modrých podléšek, které doplňují fialky a velké plochy bílých sasanek. Vlevo začíná cesta, zvaná Konvalinková, vedoucí zpět středem stráně pod Vyhlídkou. Zezačátku jde nad prudkou strží a poté se stáčí kolem krásných obnažených kořenů vzrostlého stromu. Žlutým zbarvením na sebe upozorňuje podběl a i prvé petrklíče. Cesta se vlní terénem a já se rozhoduji sejít strmým svahem dolu na stradonickou magistrálu, nejpevnější cestu lesa. Ta jde nad plynaři zdevastovanými lázněmi, kdysi dávno jednoho ze středisek peruckého života. Vcházím na sypanou hráz někdejšího jezera, na jejímž konci je připomínka další z peruckých legend, kamenná podkova. Dnes v terénu a hlavně v porostu téměř nezpozorovatelná, ale jistě vybízející k návštěvě. Zpět po hrázi, vlevo vidíme červené prameny stékající železité vody na jezerní dno. Do lázní patří i kašna nebo studánka s léčivou vodou. Ta je ještě kousek cesty. Po mnoha letech opět krásná,opravená lesáky, jen ten nový klobouk ji nesluší. Panna nabízí železitou vodu, hrníček od Říhy však zase někdo ukradl. Takže vzhůru k Thunovské mohyle a přes dílo zkázy místních lesáků, kteří les mění v holinu a divoká křoviska, na křižovatku lesních cest pod mlýnem. Zde mě však můj Canon říká Card is full a tak bez dalších snímků procházím kolem rybníka Mlejňáku a koupaliště do penzionu U Dubu, kde svlažím žížnivé tělo a Šlepkou nad dubem zpět k východisku cesty, k zámku. Co je Šlepka, tomu se chci také letos věnovat, týká se ji také naše nová anketa. Tak jak se vám líbila procházka naším, i když dost zdevastovaným lesem. Vím, těch fotek je hodně, ale zredukoval jsem počet asi na polovinu nasnímaných a víc jsem neměl sílu mazat. Věřím, že tuto trasu projdete příště po svých, vždyť na Peruci je vždy co vidět, navštívit. |
| < Předch. | Další > |
|---|
