Již druhou neděli jsme mohli sledovat na ČT1 nový seriál Bedřicha Ludvíka Paměť stromů. Jistě všichni vzpomínáme na setkání s panem režisérem, které pro nás vloni připravil pan Mahdal a HC CČH U Dubu.

Seznamte se ze seriálem, v kterém nemalou úlohu bude mít i náš Oldřichův dub:

Paměť stromů

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral.
A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší.
Námět: J.Turek, M.Hrušková, B.Ludvík
Scénář: Marie Hrušková (email) a B.Ludvík
Dramaturgie: Milan Vacek (email)
Kamera: Josef Nekvasil
Produkce: Ivana Slonková
Průvodce: Luděk Munzar
Ústřední píseň a režie: Bedřich Ludvík

DÍL 1. - STROMY SE NA NÁS DÍVAJÍ.
DÍL 2 - PRAŽSKÉ PAMÁTNÉ STROMY
DÍL 3. - SLOVANSKÁ LÍPA KONTRA GERMÁNSKÝ DUB.
DÍL 4. - STROMY ŽIJÍ S LIDMI
DÍL 5. - STROMY A BOJE
DÍL 6. - STROMY NAD HLADINOU
DÍL 7. - ŽIŽKOVY STROMY
DÍL 8. - STROMY KRÁLOVSKÉ
DÍL 9. - STROMY OSOBNOSTÍ
DÍL 10. - STROMY U HRADŮ A ZÁMKŮ
DÍL 11. - STROMY UMĚLCŮ
DÍL 12. - STROMY U KLÁŠTERŮ A POUTNÍCH MÍST
DÍL 13. - NEJEN DUBY,BUKY, LÍPY
DÍL 14. - STROMY POHÁDEK A TAJEMNÝCH SIL
DÍL 15. - STROMY S "NEJ".
DÍL 16. - FILM O FILMU - PODĚKOVÁNÍ DUBU Z PERUCE

jednotlivé scénáře
DÍL 1. - STROMY SE NA NÁS DÍVAJÍ.
První díl představí televizním divákům strom jako živoucí bytost, popíše typy památných stromů a místa jejich výskytu, nabídne vyznání Luďka Munzara pod jeho oblíbeným stromem a ukáže jak postupovat při vysazování nových památných stromů. Nakonec se Luděk Munzar rozloučí větou, která je nejen názvem prvního dílu, ale závěrečným sloganem celého cyklu:"A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají."
DÍL 2 - PRAŽSKÉ PAMÁTNÉ STROMY
I když má Praha přes 250 parků, 57 památných stromů a 110 čekatelů na vyhlášení za památný strom, těch opravdových, mohutných, majestátných, dějinných památných stromů je v ní jen pár. Jistě k nim patří Beethovenův platan v dnes nepřístupné zahradě Velkopřevorského paláce na Kampě, podivuhodný platan-plastika na Karlově náměstí a největší pražská lípa, rostoucí však až daleko za Prahou, v Chabech. Nejtajemnější památný strom však našel Luděk Munzar v samém centru města. A nebyl podivuhodný ani tak svým věkem či svými rozměry, ale tím, že do jeho středu někdo zasadil sochu. Druhý památný strom tohoto seriálu jsme zasadili na Kavčích horách.

DÍL 3. - SLOVANSKÁ LÍPA KONTRA GERMÁNSKÝ DUB.
Ve třetím pokračování dokumentárního cyklu Paměť stromů nám Luděk Munzar vysvětlí odkud pochází označení lípy za strom Slovanů a dubu za strom Germánů. Při té příležitosti navštívíme např. Želivského lípu v Jiřicích, Žižkův dub v Želivy, Kornerův dub v Dalovicích u Karlových Varů. Když nám Luděk Munzar vysvětlí, že ono tradiční dělení stromů na "slovanskou lípu" a "germánský dub" je sotva dvě stě let staré a vzniklo zcela uměle za národního obrození, symbolicky zasadí lipové a dubové ratolesti smíření před Lidickým památníkem.

DÍL 4. - STROMY ŽIJÍ S LIDMI
Asi nejkrásnější a nejtradičnější soužití člověka a stromu existuje v podobě "rodového stromu". Jde o strom stojící po staletí u lidského stavení. Tak je tomu v Machově u Náchoda, kde se pod lípou narodilo více jak 13 generací, tak je tomu u lip v Kotli pod Ještědem a na řadě dalších míst. Na své první setkání s takovým rodovým stromem zavzpomíná průvodce cyklem, Luděk Munzar, u jedné z našich největších lip v Pastvinách u Žamberka. Nejvíc rodových lip najdeme asi v Orlických horách. A když Orlické hory, tak i Jednota bratrská. Památná borovice v lese Habřina u Rychnova nad Kněžnou je jedním z nejsmutnějších stromů celého seriálu. Strom pod ním byla prohlášena Jednota bratrská za církev je opuštěný a bez zájmu zaniká.

DÍL 5. - STROMY A BOJE
Tentokráte naše kroky zamíří především na Moravu. Tady si uvědomíme, že naši opravdu největší dějinní nepřátelé nebyli Němci, ale Turci a Tataři a ti k nám pronikali právě tudy. Navštívíme ves Guntramovice, kde stojí Laudonův dub a Zlatá lípa, postojíme na Šancích nad Jablůnkovským průsmyskem a u Kobzovy lípy ve Francově Lhotě v jejíž koruně se ukryli vesničané před drancujícími Tatary. Strom tentokrát sázet nebudeme. Už je zasazený. Na počest Česko - Slovensko - Polského přátelství ho na Hrčavě, v nejvýchodnějším cípu České republiky, zasadil, už před deseti lety, prezident Václav Havel.

DÍL 6. - STROMY NAD HLADINOU
V šestém dílu cyklu Paměť stromů nás Luděk Munzar zavede na Třeboňsko. Z leteckého pohledu vynikají jen obrovské plochy rybníků. Kde tady najdeme památné stromy? A přece tady jsou. Na hrázích. Jsou to většinou duby. Přikázali je zasadit stavitelé rybníků, aby jimi zpevnili své hráze. Ale nejrozšířenějším stromem Třeboňska je borovice. Zvláštní druh s dlouhým, rovným kmenem. Z leteckého pohledu vytváří nekonečné zelené porosty. U dubu Emy Destinové se Luděk Munzar vyzná ze svého vztahu ke stromům, skrze které k němu vstupuje vědomí, že je součástí řádu světa. A pak jsou tu stromy pod zámkem Jemčina a o kus dál největší dub Třeboňska. Kde jinde by Luděk Munzar měl zasadit na rozloučenou strom než na hrázi rybníka velkého jako Svět.

DÍL 7. - ŽIŽKOVY STROMY
Sedmý díl cyklu Paměť stromů se zabývá Žižkovými památnými stromy. Je jich prý u nás na sedmdesát, ale Luděk Munzar nás zavede jen k některým z nich. Ten hlavní, dub v němž se podle legendy Jan Žižka narodil, už nestojí. V lese, kousek od monumentálního Žižkova památníku u Trocnova, najdete jen kamenný obelisk na místě kde prý kdysi strom stával. Krásný Žižkův strom stojí hluboko v lese za vsí Hrutov, na sever od Českých Budějovic. Jiný Žižkův strom je v Myšlíně. Na něm prý oběsili hejtmana Petra Cimburka. A pak je tu celá řada dalších Žižkových stromů, které nebudeme dopředu prozrazovat. Poslední Žižkův strom je na východočeském Ostaši. S Žižkovými stromy se Luděk Munzar rozloučil zasazením doubku ve svahu Vítkovského památníku v Praze.

DÍL 8. - STROMY KRÁLOVSKÉ
Po osmé se vydáme s Luďkem Munzarem na putování za památnými stromy. Tentokrát to budou stromy královské. Na Pražském hradě se začíná a končí. Královský strom tu však Luděk Munzar nenajde. Za tím musí na Stochov u Kladna nebo do Grygova u Olomouce nebo do Klokočova v Železných horách. Ale jsou i další královské stromy jejichž místa vám neprozradíme. Jedno je jisté: nakonec se najdeme na Pražském hradě památný strom pod kterým sice nesedával král, ale náš první president T.G. Masaryk. Závěrečný strom zasadí Luděk Munzar zase jen symbolicky a to na bájném Vyšehradě.

DÍL 9. - STROMY OSOBNOSTÍ
Nejdříve nám Luděk Munzar představí svůj "strom osobnost", který je nedaleko jeho bydliště a pak už to jde ráz na ráz. Husova lípa v Úklidu u Sedlčan už sice nestojí, ale ta v Chlístově pod Boubínem ještě ano. Radimova lípa v Mariánském Týnci, která byla součástí krutého trestu a jako jediná přežila, až Hatínský javor pod kterým se zastavila Marie Terezie. Nakonec se zastavíme před myslivnou ve Vinařicích u Loun, kde prožil dvacet nejplodnějších let, autor našich nejznámějších knih o památných stromech Jan Evangelista Chadt-Ševětínský. A právě tady zasadí Luděk Munzar svůj další strom. Na počest muže, který miloval stromy, psal o nich knihy, ale sám svůj památný strom nemá.

DÍL 10. - STROMY U HRADŮ A ZÁMKŮ
Neudolalo-li vás předchozích devět dílů cyklu Paměť stromů, tento, desátý díl, vám bude odměnou. Luděk Munzar vás v něm zavede za památnými stromy u našich hradů a zámků. Uvidíte Bzeneckou lípu, lípu v Kamenici nad Lipou, největší moravský strom pod zámkem v Náměšti nad Oslavou, Pernštejnský tis a řadu dalších stromů. Putování po hradech a zámcích zakončíme v jihočeské Blatné pod rozvaleným dubem královny Johanky. Tady také Luděk Munzar zasadí strom na rozloučenou. Aby se pod ním zase mohla zjevovat královna Johanka a přinášet lidem štěstí.

DÍL 11. - STROMY UMĚLCŮ
Čeká vás díl ve kterém uvidíte stromy umělců. Navštívíme zahradu zámečku v Proseči-Obořišti, kde pod nádherným dubem čekával novinář a básník J.H,. Borovský na svou milou. Pak Světlou pod Ještědem s lípou Karolíny Světlé, Slavíčkův dub ve Skoranově a řadu dalších stromů. Nejsilnější zážitek je asi setkání s lípou, která před dvěma roky padla. Je to Šrámkova Semtínská lípa. Do její fiktivní koruny zvedla Luďka Munzara vysokozdvižná plošina. Strom na rozloučenou byl věnován všem umělcům a Luděk Munzar ho zasadil svého oblíbeného Špetlovského buku u Slatin nad Úpou.

DÍL 12. - STROMY U KLÁŠTERŮ A POUTNÍCH MÍST
Ve dvanáctém dílu cyklu Paměť stromů se s Luďkem Munzarem vydáme za památnými stromy rostoucími na poutních místech. Začneme v Praze, kde si na průčelí kostela sv. Jakuba prohlédneme jak takoví poutníci vypadali a pak vzhůru na Lomec u Vodňan, Svatou Horu, Římov, Kalvárii u Jaroměřic a další. Atmosféra poutních míst památným stromům svědčí, přesto, že některá křesťanská poutní místa vznikla jen proto, aby překryla původní pohanské posvátné místo. Třeba právě s posvátným stromem. Dnes už je vše smířeno. Křesťanství už je dávno stará nevýbojná kultura. Stromkem na rozloučenou bude tentokrát borovička a Luděk Munzar ji zasadí na Vítochově, kde má podle pověsti vždy růst sedm borů.

DÍL 13. - NEJEN DUBY,BUKY, LÍPY
Luděk Munzar ví o čem mluví, když začíná třináctý díl Paměti stromů pod brněnským platanem v areálu nemocnice sv. Anny. Díl má název "Nejen duby, buky, lípy" a je asi nejbotaničtější ze všech dílů. Uvidíte v něm naši největší douglasku v Americké zahradě u Chudenic, Líbáňskou a Svídnickou borovici, smrk rostoucí uprostřed kostela na Malém Blaníku a řadu dalších mimořádných stromů. Nakonec, místo sazení stromku, zarazí Luděk Munzar, tak jako legendární poutníci, do země svou hůl. Chcete-li vidět zda se ujala, vystoupejte ze Zákolan na staroslavnou Budeč.

DÍL 14. - STROMY POHÁDEK A TAJEMNÝCH SIL
Předposlední, čtrnáctý díl, Paměti stromů je věnován stromům pohádek a tajemných sil. Začíná u jednoho z nejkrásnějších stromů seriálu. Věstoňovický javor snad ani není strom, ale dekorace z pohádky. Taky když ho Luděk Munzar poprvé uviděl rozběhl se k němu a vykřikl do jeho dutiny:"Haló! Ježibaba je doma?" jak to ostatně uvidíte ve "filmu o cyklu". Pak následuje Lešišovská lípa, dva stromy v Mokrosukách, tis v Jamném nad Orlicí a další. U všech se hodně vypráví. Nejvíc asi u lípy Hadí královny v Horní Moravici. Stromek na rozloučenou zasadí Luděk Munzar pod hradem Lichnice.

DÍL 15. - STROMY S "NEJ".
Dnes naposledy uslyšíte Luďka Munzara a jeho: "Nezapomeňte. Stromy se na nás dívají." Patnáctý díl je rekapitulační. Vypočítává všeliká stromová "nej". Nejopuštěnější stromy našel štáb ČT v Popově na Jáchymovsku. Lidé odešli, chalupy se rozvalily, ale koruna největšího jasanu u nás stále kopíruje tvar střechy. Největší plochu obnažených kořenů můžete vidět pod buky ve stráni Hukvaldského hradu. Právě tyto kořeny přiměly Luďka Munzara k závěrečnému zamyšlení. A poslední stromek? Je zasazen ve fiktivním středu České republiky nedaleko Úhelné Příbrami.

DÍL 16. - FILM O FILMU - PODĚKOVÁNÍ DUBU Z PERUCE
Film o filmu bývá někdy lepší než samotný film o kterém vypráví. U filmu o cyklu "Paměti stromů" tomu snad tak nebude. Jeho obsahem je stylizované poděkování památného dubu z Peruce a miniportréty pěti hlavních protagonistů:
- Akademického malíře Jaroslava Turka, který maluje památné stromy od 50. let minulého století,
- dr. Marie Hruškové, folkloristky a autorky knih o památných stromech,
- Bedřicha Ludvíka, písničkáře, spoluautora scénářů a režiséra celého cyklu,
- Josefa Nekvasila, kameramana cyklu
- Luďka Munzara, průvodce po českých, moravských a slezských památných stromech.

TEXT DUBU OLDŘICHA A BOŽENY Z PERUCE :

Lidé, hovořím k vám já, starý sukovitý dub, stojící nedaleko Peruce. Jsem tu tak dlouho, že už jsem celý zteřelý. Ale proto vás neoslovuji. Obracím se na vás proto, že mě o to požádali mí přátelé, ostatní památné stromy. To oni mi vzkázali, zda bych k vám nepromluvil.
My stromy žijeme na Zemi už miliony let. Po všechny ty miliony let jsme žili bez vás. Pak nastalo období, kdy jste nás začali vnímat a dokonce jste se nás báli. Chodili jste se nám klanět a obětovali jste nám, ale to trvalo jen okamžik. Jen do té doby, než si někdo z vás ochočil oheň a ukul železo. Od té chvíle jste se nás přestali bát, přestali jste si nás vážit a začali jste nás přehlížet. Začali jste nás nenávidět, odsunuli jste nás do hor a tam nás po stovkách a tisících zabíjeli.
Přesto, že jste nás zmařili miliony, přesto někteří z nás přežili, zestárli a dožili se vysokého věku. Ne, nestalo se to vaší zásluhou, spíš jste zapomněli.
Tak tomu bylo až do doby, kterou vy značíte jako jaro roku 2002. Tehdy se mezi námi, památnými stromy, roznesla neuvěřitelná zpráva: po republice prý jezdí podivní lidé a zvláštními přístroji zaznamenávají podobu některých z nás. Vyhledávají ty nejstarší, přeměřují je, rozprávějí o nich a co je pozoruhodné - nesklátí je pak, ale naopak, nechají v míru a pokoji stát.
Časem jsme začali ty lidi poznávat i jmény. První se jmenoval Jaroslav Turek.Byl to takový úhledný člověk a začal za námi chodit nedlouho po válce, které jste, vy lidé, Druhá a Světová. Chodil za námi jen tak, s kusem papíru a tuškou. Rádi jsme mu stály modely a pozorovaly co z nás se mu podařilo nakreslit na papír.
Pak za námi začala docházet žena - jmenovala se tak sympaticky - Marie Hrušková. To jméno nám bylo obzvlášť milé pro naše bratry ovoce plodící - a ona se k nám podle svého jména i chovala - sladce a trpělivě nás oslovovala a rozprávěla s námi, poslouchala naše příběhy a zapisovala je.
To ona k nám přivedla muže jménem Bedřich Ludvík. Ten nejdřív naslouchal Marii a pak sám dnem i nocí objížděl všechny naše kamarády a jejich podobu ukládal do malého přístroje s lesklým okem.
Za půl roku nato přijel s dalšími dvěma lidmi - první z nich se jmenoval Josef Nekvasil. Ten zaznamenával naši podobu větším přístrojem a nechával se přitom dokonce zvedat i do výše našich korun, jako by nám chtěl pohlédnout přímo do očí. Ani to mu nestačilo, a tak kolem nás kroužil, schován v útrobách kovového, hlučného ptáka.
Poslední, nejstarší a nám nejmilejší z těch pozorných lidí, se jmenoval Luděk Munzar. Přicházel opatrně a zamyšleně. Bylo vidět, že k nám chová opravdovou úctu a lásku. Ten naši podobu nezachycoval, ten se vedle nás vždycky postavil, nenápadně se nás dotkl rukou a pak o nás začal vyprávět.
Během toho lidského roku 2002 k nám ti lidé přijížděli tak dlouho, až zprávu o jejich počínání roznesl vítr ke všem stromům.
"Lidé si nás všimli," šeptaly si. "Lidé o nás vědí," zahučely lesy. A byla to pravda. Takhle, postupně, o některých z nás, památných stromech, natočila Česká televize během toho roku 2002 celý seriál. No, to tu ještě nebylo, aby lidé za námi přijeli, dívali se nám do korun, ohmatávaly naše kmeny, zvedali se podél nás do výše a pohlíželi do krajiny z nejvyšších větví jakoby našima očima… Ba dokonce o stromech složili píseň! Jen si poslechněte:
Být jako on, nemyslet na dějiny,
Být jako on, jen vrůstat do krajiny
Lidé, bratři a sestry, tak vy jste na nás nezapomněli? A já, dub Oldřicha a Boženy v Peruci od Loun se toho dožil?! Dovolte, abych vám za nás za všechny památné stromy poděkoval, abych se před vámi do pasu poklonil. Trvalo to, ale dočkali jsme se. Stromy a lidé, lidé a stromy! Teď o sobě víme, a tak tomu už bude na věky.
Lidé se na nás dívají…

Zde se můžete podívat za režisérem seriálu  Bedřichem Ludvíkem .
Zdroj : stránky ČT.

Miroslav Blažek