V roce 2018 v č. 63 publikace Prameny & studie, kterou vydává Národní zemědělské muzeum, vyšla obsáhlá studie PhDr. Václava Zemana o pěstování chmele na velkostatku Peruc. Jako zajímavost jsem vybral pro fanoušky místní historie základní údaje.

I když času je hafo, nějak se k tomu ohlížení nemám. Ale samozřejmě tradici neporuším, když jsou všechny tradice zakázány. No, bude to hlavně o vycházkách, do kterých se již musím nutit.

Již dlouhá desetiletí vychází Perucký zpravodaj, vydávaný městysem Peruc. Ten poslední roku 2020 s novou tváří se objevil na pultech obchodů až po Novém roce.

Prosinec 2020 byl jiný, než předchozí za mých 72 let. Aby byl problém se setkáním rodiny o Vánocích, ale i kamarádů, známých, to jsme neznali. I to "uzavření" doma a zákaz kulturních a společenských akcí již působí na naší psychiku. Přeci jen to jarní omezení bylo i díky počasí a sluníčku snesitelnější.

Možná jste také o Štědrý večer uskutečnili nějaký vánoční zvyk. Podívejmě se, jaké pověry byly na Lounsku začátkem 20. století ve článku ze 7. ročníku Vlastivědného sborníku okresu Lounského. Většinu z nich již dnes neznáme, snad jen ty skořápky. (Mně letos svíčka zhasla.)

V prvé části vyprávění žáka perucké měťanky a válečného letce generálporučíka Františka Fajtla jsme s ním prožili Vánoce na západní frontě. V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského Svazu. I na východní frontě prožil ještě jedny Vánoce.

Dnes si to asi neumíme představit, jak vypadaly Vánoce za války. Jak je prožíval donínský rodák, žák perucké měšťanky, vojenský letec a velitel anglické RAF i východní Čsl. armády, spisovatel,... generálporučík František Fajtl popsal v roce 1947 pro VSOL.

Touto dobou jsme četli reportáže ze slavnostního rozsvěcování vánočního stromu na peruckém náměstí. Letos to bylo bez programu, tak se ohlédněme 90 let zpět.

To, že se na Peruci setkal kníže Oldřich se selkou Boženou ptvrzeno! Vyprávěl o tom v roce 1930 žákyni perucké školy sám památný Oldřichův dub. Přečtěte si, co slyšela. A že je to pravda víme, protože většina nás, peruckých rodáků, tuto žákyni, paní Annu Hukovou - Kořínkovou, znala.