V prvé části vyprávění žáka perucké měťanky a válečného letce generálporučíka Františka Fajtla jsme s ním prožili Vánoce na západní frontě. V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského Svazu. I na východní frontě prožil ještě jedny Vánoce.

Dnes si to asi neumíme představit, jak vypadaly Vánoce za války. Jak je prožíval donínský rodák, žák perucké měšťanky, vojenský letec a velitel anglické RAF i východní Čsl. armády, spisovatel,... generálporučík František Fajtl popsal v roce 1947 pro VSOL.

Touto dobou jsme četli reportáže ze slavnostního rozsvěcování vánočního stromu na peruckém náměstí. Letos to bylo bez programu, tak se ohlédněme 90 let zpět.

To, že se na Peruci setkal kníže Oldřich se selkou Boženou ptvrzeno! Vyprávěl o tom v roce 1930 žákyni perucké školy sám památný Oldřichův dub. Přečtěte si, co slyšela. A že je to pravda víme, protože většina nás, peruckých rodáků, tuto žákyni, paní Annu Hukovou - Kořínkovou, znala.

Podíváme se na závěr povídání o zvycích, tentokráte Nový rok a Tři králové. Uvědomuji si také, že mnohé výrazy jsou pro dnešní mladé neznámé. Co třeba takoví dráteníci...

Procházím dál článek pana Förstra a dochází mi, jak se tradiční zvyky, ale i pohled na adventní, vánoční a novoroční dobu za 90 let změnil. A při tom to bylo napsáno pouhých 18 let před mým narozením.

Na dalších stránkách je delší pojednání A. Förstera o vánoční době a zvycích na Lounsku. Nejdříve ještě k adventu.

Po delší době listuji ve svém archivu. Před 90. lety vycházel péčí všeho učitelstva okresu každý měsíc Vlastivědný sborník okresu Louského. Prolistoval jsem prosincový z roku 1930.

Další smutný měsíc za námi. Ale ještě žijeme, tak snad dobrý. Avšak na jaře se sluníčkem a svěží přírodou to bylo lepší. Vycházky do přírody povzbuzující a mohlo se i dále od domova. Jaro určitě zase přijde.