Jsem rád, že se i letos ve většině obcí Perucka konala akce Ukliďme Česko, kterou jsem před lety inicioval. Letos z důvodů karantény méně organizovaně (a to je možná dobře).

Letošní duben byl trochu pomalejší, než předešlé, ale i tak rozkvetlo další jarní kvítí. Barevná krása je osvěžením našich dnů v lidské izolaci, která nechce skončit.

Spolek Milion chvilek svolal na čtvrtek demonstraci "Hrad za hranou, republika v ohrožení" na Václavské náměstí v Praze. Ve stejný čas, na 18 hodinu, připravili poprvé setkání na podporu požadavků spolku MCH a velké časti naší společnosti i na Peruci.

Paměť národa zaznamenala vyprávění paní Markéty Šťastné, roz. Jochmanové, z česko - německé rodiny, která vyrůstala na Débeřském dvoře a na Peruci. Že to ani "u nás" neměla jednoduché dosvědčuje její vyprávění. I zde byli lidé, kteří dokázali šikanovat malé děti kvůli jejich původu.

Nedávno jsem zde upozornil na dlouhodobě havarijní stav lávky "U Obrázku" na Débéřském potoce. Nyní jsem dostal skvělou zprávu od technika úřadu Romana Kučery o opravě, kterou provedl Městys Peruc se souhlasem Lesů ČR.

Březen, vstoupili jsme do druhého roku "jiné doby", doby, kterou asi nikdo z nás nemá rád. Zoufalé a často nesmyslné kroky vlád, zejména té naší, směřují k tomu, že to bude trvat ještě dlouhý čas... Snad se naše vnoučata dožijí "normálu".

Tak se mé přání na konci lednového ohlédnutí nevyplnilo, Místo, aby byl únor koncem, je ještě těžším počátkem dalšího útoku viru a neschopnosti našich politiků na život společnosti. Ale pojďme se ohlédnout za tím krátkým měsícem.